Jejich činnost je známa našim čtenářům, kteří vědí z některých anglických knih o jejich skutcích a vlivech v Čechách. Ale Čechy byly mnohem důležitějším střediskem středověké alchymie, než je všeobecně známo, a lze tam najíti mnoho stop těchto alchymických prací.
Astrologické a filosofické studie Zajíce z Hasenburgu byl zčásti prováděny v t. zv. Černé věži na hradčanském hradě a z části v jednom starém domě na nároží třídy Národní a Jungmannovy. Tento starý dům byl již zbourán.
Podle zemřelého doktora A. Wranyho (Geschichte der Chemie in Böhmen) je známa první česká zmínka o alchymii od jistého Jana Smila Flašky z Pardubic, který roku 1935 sepsal poučnou báseň: "Rada, jak dělati zlato a kouzla a jiná umění", takže ve XIV. století musili býti v Čechách adepti.Týž autor (Wrany) považuje Jana z Těšína, čili Johanna Tysinensia, za prvního českého alchymistického autora. Heho rukopisný traktát. "Processus de lapide philosophorum" nese datum 1412. toto dílo a jeho Enigma de lapide (Záhada kamene) byly později uveřejněny česky, totiž v XVI. století pod titulem: "Alchymie Jana Těčinkého, kněze. (Obě tato díla byla zahrnuta do alchymické sbírky, která vyšla v Hamburku roku 1670 a 1691.) Umění alchymické obdrželo nejdříve královskou ochranu od císařovny Barbory, která sídlila po smrti svého manžela Sigmunda, k níž došlo roku 1441, na zámku Mělníku. Zajímala se o spisy alchymické a také o praxi a praví se, že pod jejím vedením Jan z Laacu tavil společně lato, stříbro a jiné kovy, což bylo pak prodáváno za čisté zlato. Jan z Laacu, jako mnoho jeho krajanů, získal svoje vědomosti o transmutaci z italských pramenů. Jeho jméno se píše střídavě Lasnioro nebo Lasnionoro.
Český spisovatel Balbín je citován Wranym, jako by uváděl jistý český rukopis, který se teď ztratil, a jenž má titul: "Zlato – bláto". Je tu nepopíratelný vliv, který se týká onoho období. Současně s císařovnou Barborou podporoval alchymii hrabě Václav z Opavy, a sice jednak v Králově Hradci a jednak v Praze, kde jeho dům dosud stojí na Karlově náměstí. Kníže Jiří z Poděbrad, mladší syn krále Jiřího, měl také laboratoř v Kutné Hoře, která byla tehdy střediskem nesmírně rozkvetlého průmyslu, spojeného se stříbrnými doly a sídlem královské mincovny. Rozvoj kultury ve století XVI. a XVII., jakož i mnohé jiné vědecké práce byly pak zahrnuty do oblasti alchymie a astrologie. Kámen mudrců a elixír života byly hledány s novu horlivostí. Knihovna musejní a strahovská v Praze chovají mnoho alchymických děl z tohoto období a rovněž i knihovny v Jindřichově Hradci, v Třeboni a v Litomyšli.
Jiným známým alchymistou byl Jan Černý, lékař v Litomyšli. Napsal spis: Proces alchymická, ale nenapsal ho sám, nýbrž měl několik spolupracovníků. (Vydal také zajímavý herbář, který byl znovu přetištěn v roce 1981).
O něco později obrátili pozornost k alchymii mocní Rožmberkové a podporovali alchymické práce. Právě Vilém, vladař Rožmberská, český magnát, pozval z Anglie Edwarda Kelleye, aby měnil méněcenné kovy ve zlato. Podle některých zpráv ošidil Kelley za tři nebo čtyry roky pana vladaře o více než třicet tisíc zlatých. také jiní podvodníci olupovali Rožmberky, ale jeden jejich spolupracovník a sice Oldřich Kříž, převor kláštera třeboňského, napsal několik velmi důležitých spisů, a sice nejen o alchymii, nýbrž také z oboru technologie. Rudolf II., který vládl od roku 1576 do roku 1611 přivábil do hlavního města mnoho velkých duchů. Podporoval Tychona de Brahe a Keplera při jejich astronomických objevech, které byly většinou učiněny v Praze. Doktor Dee a Edward Kelley bydlili u Rudolfova tělesného lékaře Tadeáše Hájka a císař je pozval, aby ukázali svoje umění a konali projekce. Jejich nezdar vedl k papežskému rozkazu (1586), kterým byli vypovězeni z Prahy. Ale vladař rožmberský je pozval na jeden ze svých hradů, kde se však oba neshodli a Dee se vrátil do Anglie. Projekce Kelleyovy byly asi úspěšné, neboť na jistou dobu byl zase u Rudolfa ve vážnosti. Poněvadž však nedovedl vyhověti dalším potřebám svého královského ochránce, byl uvězněn na hradě Křivoklátě a zabil se roku 1595 při pokusu o útěk.
Jiným vynikajícím alchymistou byl Michal Sendivogius, který navštívil Prahu 1590 aby ukázal před Rudolfem transmutaci kovů. V tomto období byl v Praze také skotský adept Sethon.
Méně je známo, že jiný alchymista, totiž Jakob Horčický neboli Jakobus Sinapipius, zasluhuje z doby Rudolfovy rovněž pozornosti. Byl správcem císařské botanické zahrady a s velkým úspěchem připravoval různé léky z bylin k léčení nemocných. Přišel z Krumlova, kde jeho rodiče pěstovali zeleninu a po bitvě na Bílé Hoře roku 1620, kdy staré království české dostalo se opět do rukou Habsburků, vrátil se na Krumlov.
Potom počala alchymie v Praze upadati. Ale za to na venkově byla pěstována dále. Při tom vzniklo mnoho zbytečné alchymické literatury, což právě kárá Jiří Agrikola z Jáchymova, který byl již tehdy důležitým místem kutacím a raději radí k práci důlní a k dobývání kovů z rud. Jeho názory podporoval slavná Jan Amos Komenský. Mezi poslednějšími českými alchymisty sluší se zmíniti o Krištofovi Bergnerovi, lékárníkovi, který napsal spis "Studium chimico hermeticum". Z tohoto spisu je jasno, že znal mnoho moderních způsobů jako přípravy arsénu, síry, antimonu, vismutu a kobaltu. Vydává rovněž návody k dobývání čistých kovů a stejně věnuje jednu část svého spisu přípravě jistých látek organických. Byl ovšem přívržencem nauky o t. zv. flogistonu při spalování. Tak zvaná teorie flogistonová učila, že každá spalitelná látka obsahuje jistou všeobecnou přísadu – flogiston – která podmiňuje hoření a při spálení vyprchá. A proto věřil v možnost proměny kovů. domníval se však, že to lze provésti jenom na základě dokonalé znalosti přírody, jakož i vlastností užitých substancí.
Druce J. G. F. : Alchymie v Čechách (Revue Psyche, 1930)
Rychlá nabídka
