Postupně nám byly vykládány pověsti o dávných časech, legendy, vážící se k různým místům a tyto nám přibližovaly svět. Četli jsme si a i dnes někdy čteme o strašidlech. A často tato strašidla působí rozmanitěji než jak působí jen v pohádkách - tam většinou straší nebo hlídají poklad. V pověstech a zprávách mnohá jistěže také; některá ale také působí proti zlu jako takovému, ochraňují určitá místa, působí proti vetřelcům, chrání určité lidi, a někdy strašidla třeba žádají konkrétního člověka o pomoc.
Strašidlo je bytost, jejíž uznání se vymyká racionálnímu pojímání světa, proto na ně mnoho lidí, jakmile odroste dětským střevíčkům, nevěří. Jistá část lidí je o jejich existenci pevně přesvědčena. Jsou mezi námi znalci strašidel a jasnozřiví lidé, kteří mají velké znalosti o strašidlech a věcech s nimi souvisejících. Pomiňme výklad pojmu "strašidlo" v tom nejširším možném významu, tedy, že strašidlo je všechno, z čeho můžeme mít strach, co nám nahání hrůzu (smrt, nemoc, bída, válka, práce, nedostatek práce, lidská hloupost...) a zaměřme pozornost na užší výklad tohoto termínu; ten, který má co dělat s projevováním se nadpřirozených záležitostí. Strašidla mohou být jednak přírodní duchové (Tzv. inteligence přírodních živlů. Znaly ji a uctívaly například předkřesťanské kultury, dříve, než jim šiřitelé křesťanství vypálili pohanské háje a nastolili svoji antropocentrickou víru); mohou to také být duchové zemřelých, jenž nesou určité břemeno. Samotné pojmenování "strašidlo" je nepřesné, zvýrazňuje totiž subjektivní vnímání neznámého z hlediska svědka.
Publikace se zaměřuje na velmi malou skupinu strašidel, tu, která se jevově projevuje na tvrzích, hradech a zámcích v kategoriích nadpřirozených
(1) osob
(2) zvířat
(3) rostlin
(4) věcí
(5) ostatních úkazů.
Strašidla z první skupiny si vybavíme asi nejčastěji, když je řeč o hradních a zámeckých strašidlech. Je poměrně málo známé, že sem patří také skupiny 2-3. V případech skupin 4-5 se jedná o samostatně strašící předměty či úkazy. Tyto mohou být duchem také vyvolány, kupříkladu jako určité znamení.
Strašidel v našich zemích existuje od nepaměti velké množství a je jich vskutku rozmanitá škála. Co kouzelných pojmenování si lidé vymysleli pro strašidla:
šotek, rarášek, rarach, vodník, hastrman, divoženka, lesní víla, rusalka, bludička, světýlko, čarodějnice, hejkal, houkadlo, ohnivec, ohnivý muž, atd., atd.
Kniha nepojednává o strašidlech města, venkova a volné krajiny; ponechává tedy stranou strašidla, projevující se v těchto prostředích. Zaměříme-li se pouze na ty, které mají jasnou spojitost s historickými objekty (a vynecháme-li z památkových objektů navíc kláštery, kostely, velkou většinou krypty, hrobky, hřbitovy, mlýny, hamry, měšťanské domy, rychty a podobně) ještě nám jich zbude stále požehnaně. Budeme mít co dočinění s duchy, bílými paními, rytíři, psy, čerty a mnoha dalšími.
Strašidlo v naučných slovnících
Častým argumentem proti existenci strašidel je názor, že oficiální věda strašidla pomíjí. Podívejme se, jak se staví k fenoménu strašidel naučné slovníky vydané zhruba za období posledního sta let. Budeme trochu udiveni, když zjistíme, že pojem "strašidlo", jakožto obecné označení fenoménu, není zdaleka tak často v českých naučných slovnících zastoupeno. Ve starších naučných slovnících je pojednáváno spíše o konkrétních strašidlech. Proto se v nich daleko častěji vyskytuje jiné heslo - "Perchta". I termín "bílá paní" se objevuje ve starších slovnících častěji než vlastní termín "strašidlo".
Rychlá nabídka
