21.10.2010 |
Jeden muž z Němčic byl doma sám a chtěl navařit večeři, než se vrátí jeho žena z nějaké práce ve Sloupě. Šel do sklepa pro brambory, ale vidí, že už došly. | Celý článek ›
"Kruci do toho, co včíl?" ulevil si. Co na plat, popadl tragač a vypravil se na pole, že si pytlíček těch brambor nakope. Políčko měli někde pod mlýnem v Brusné. Spěchal, aby neotměl a ještě za šera se vrátil domů. To se tenkrát dělávalo do šesti hodin a do té šesté už nebylo mnoho času.
Když měl skoro dokopané, uslyšel najednou jakýsi podivný zpěv, který přicházel z nedalekého údolíčka. Po chvíli už začal rozpoznávat jednotlivá slova.
"Zdrávas, zdrávas, zdrávas Maria!"
"Proboha to vypadá jako nějaké procesí, musím si honem pospíšit a než dojdu k cestě, procesí tam také dorazí," řekl si muž.
Jak se blížil k cestě, pořád slyšel záhadný zpěv, ale žádného neviděl. Když však došel až na cestu, zpěv náhle ustal, jako by ho nikdy nebylo. Právě zvonili klekání. Muže polilo horko, nevěděl v hrůze ani, jak se dostal domů.
Na druhý den poslal na pole svou ženu. Vedlo se jí stejně jako jejímu muži. Při kopání brambor zaslechla zpěv procesí, který ustal za zvonění klekání. Když přišla domů ptá se manžela:" Ty poslouchej, slyšels tam včera taky ten zpěv?"
" No slyšel." "Já taky." Potom se začali dohadovat, co by to tak mohlo být, ale na nic kloudného nepřišli. Přesto se tam začalo říkat Dušičkový les nebo Dušičkové údolí. Jiný Němčický soused, který chodíval do práce do cukrovaru v Rájci, zažil podobnou příhodu na den všech svatých. Toho pochmurného dne, když přišla půlnoc a náhle zastavily všechny stroje v továrně. Lidé v hrůze, co se stalo, vyběhli ven. Všude byla tma jak v pytli – na noční obloze nesvítila ani hvězdička. Tu pojednou na té straně, jak se jde olivami do Rájce, spatřili šedou zář, která se pomalu přibližovala. Brzo bylo možné rozpoznat, že se jedná o procesí. Jakmile došlo k Rájci, ztratilo se jako pára nad hrncem.
Rychlá nabídka
