Vědmina píseň
(2) Vzpomínám obrů z počátku věků
z nichž jsem se tehdy narodila. Znám 9 světů, 9 říší, hloubku znám kořenů
slavného stromu.
(3) Na úsvitu věků jen Ymi vládl,... nebyla země, ni nahoře nebe...
(4) Až zemi Burovi syni zdvihli,
ti, kteří světlý stvořili svět.
(6) Tu vládcové světa za stolce zasedli, přesvatí bohové...
(7) Sešli se ásové, na Idské pláni co posvátné chrámy postavili,
vyzdili výheň, tepali zlato,
zrobili kleště, kdejaký nástroj.
Hráli v kostky, v hojnosti žili, nic jim ze světa nescházelo.
(8) Až tři přišly olbřímí ženy, osudu vládkyně z domova obrů...
(9) Tu vládcové světa na stolce zasedli, přesvatí bohové a
přemýšleli - který z nich by měl skřítky stvořit - z Brimiho krve, z Blainových kostí.
(10)Nejmocnější byl Motsogni
stvořen ze všech skřítků, Durin byl druhý. Ti ze země stvořili
postavy mnohé, podobné lidem, jak Durin děl.
(16)Proslulý bude, dokud žít budou na světě lidí, Lofarův rod...
(17)Až tři přišli z posvátné
družiny, tři ásové, laskaví mocní. Na zemi našli nemohoucí Aska a
Emblu (Adam a Eva) bez osudu.
(18) Neměli dechu, ni ducha, ni vůli, červeň v tváři, pohybu
čilost. Dech jim dal Ódin, ducha
Hoeni, líbeznost tváře laskavý Lódur.
(20) Odtud tři děvy, divů znalé, přicházejí z bytu zpod kořenů
stromu. Úrd jméno jedné, druhé Verdandi - runy ryly - Skuld jméno třetí.
Ty určily osud, uhnětly život,
lidí dětem změřily dni.
(Z Eddy, SNKL,Praha 1962 vybral -SL-)
Rychlá nabídka
