Emanuel Swedenborg (1688-1772)

Náboženství, které je předmětem jeho knih, o sobě netvrdí, že je jedinou možnou cestou k Bohu, ale obsahuje mnoho jedinečných myšlenek a perspektiv týkajících se Boha, Písma a člověka.

Swedenborg se za svého života nesnažil zakládat novou církevní organizaci a nehledal pocty či následovníky. Svou práci však považoval za božské zjevení, které se stane počátkem rozvoje nové duchovní éry a návratu křesťanství ke svému pravému středu. Tímto středem je uznání, že Bůh je Ježíš Kristus, projev neviditelného Božství tak jako naše mysl a tělo jsou projevem neviditelné duše, a že nebe nedostáhneme pouhou vírou, ale dobrým životem.

E. Swedenborg se narodil 29.ledna 1688 ve Stocholmu v rodině Jespera Swedberga a Sáry Béhmové jako jejich třetí dítě. Jeho matka pocházela z bohaté rodiny majitele dolů a měla řadu významných příbuzných v oboru důlního průmyslu. Emanuelův otec byl profesorem teologie na universitě v Uppsale a děkanem v tamní katedrále. Později se stal biskupem ve Skaře, a to znamenalo povýšení jeho rodiny do šlechtického stavu královnou Ulrikou Eleonorou. Jedním z důsledků tohoto vyznamenání byla změna rodinného jména ze Swedberg na Swedenborg a druhým pak, že od roku 1719 až téměř do konce svého života byl E.Swedenborg členem švédského parlamentu. Biskup také sloužil jako kaplan královské rodiny, a měl tak volný vstup do nejvyšších společenských a politických kruhů Švédska. Emanuel vstupuje ve svých jedenácti letech na univerzitu v Uppsale, kde studuje filosofii, právo, matematiku a jazyky, včetně hebrejštiny a řečtiny.

Po skončení universitních studií hodně cestuje. Za svůj život podniká celkem 11 dlouhých cest za hranice Švédska (na jedné z nich navštěvuje i Prahu) a věnuje se dalšímu studiu, které zahrnuje kosmologii, anatomii, fyziologii, politiku, ekonomii, metalurgii, mineralogii, důlní inženýrství a chemii. Během své vědecké kariéry vydavá řadu rozsáhlých prací k nejrůznějším vědeckým i technickým otázkám. Můžeme říci, že se naprosto nenasytně vrhal do dalších a dalších vědních oborů, takže nakonec se bezpečně orientoval ve všech oborech tehdejší vědy, což tehdy ještě bylo možné. Nejvíce ho však přitahují dva okruhy otázek: kosmologie a přirozenost lidské duše. Své kosmologické představy, které byly potvrzeny až moderními výzkumy na poli atomové fyziky, rozvádí v třísvazkové práci s názvem Filosofické a mineralogické práce, své hledání lidské duše pak v práci Ekonomie živočišné říše. Jeho biologické studie nervového systému a mozku jsou uznávány jako první správné pochopení funkce mozkové kůry a dý-chacích pohybů mozkové tkáně. Dnešní vědci uznávají, že Swedenborgovy objevy otevřely cestu k základům nervové a smyslové psychologie. Je také ceněn za pochopení funkce a důležitosti žláz s vni-třní sekrecí, zvláště pak hypofýzy.

Více o
E. Swedenborgovi