Z védické literatury je znám rozhovor žáka s guruem, v němž se "žák" ptá svého "učitele" na tajemství smrti. "Učitel" (mistr, guru) žáku tajných nauk odpovídá: "Nelze pochopit tajemství smrti, nepochopíme-li tajemství života."
Nebyla to chytrácká výmluva, byla to naopak velká filozofická pravda. Smrt je zákonitým vyústěním života a je obsažena v genetickém kódu člověka již při početí. Poznat život tudíž musí znamenat zároveň i poznání jeho neoddělitelné součásti, smrti.
Přesto byli lidé odedávna nespokojeni pouze s tímto zjištěním a chtěli současně od života poznat, pochopit nebo i prožít smrt, aby se z ní mohli opět vrátit do života. Není to tak zcela fantastické, jak to vypadá a z tohoto hlediska nejsou staré lidové pohádky o mrtvé a živé vodě pouhým výmyslem. Existovaly a existují i dnes jisté postupy, jak je možno poznat smrt a opět se vrátit do života. Není ovšem divu, že jsou již od starověku tyto postupy přísně střeženy před vyzrazením, neboť zveřejnění by mohlo přinést lidem mnohem více škody než užitku. Toto poznání se tudíž stávalo již před tisíciletími mystériem a bylo prováděno za určitých okolností, určitými lidmi a s určitými kandidáty zasvěcení.
Nejznámější z těchto mystérií jsou mystérie eleusínské, prováděné v antickém Řecku. Kromě těchto se také zachovaly písemné zprávy o smrti a další existenci, hlavně v egyptské a tibetské "knize mrtvých".
Řekněme si něco z poodkrytých tajemství, dochovaných ve zlomcích pradávných nauk.
Z dávné Hellady září světlo mystérií
"Řekové by ztratili radost ze života, kdyby jim byly zakázány tyto nejvznešenější mystéria, jež sjednocují lidské pokolení," píše o eleusínských mystériích v polovině 4. století n.l. římský prokonsul v tehdejším Řecku, Praetexus, císaři Valentianovi, když vydal nařízení, aby byly zakázány všechny pohanské kulty. V antickém Řecku existoval v místě zvaném Eleusis, prastarý chrám, zasvěcený bohyni Deméter, údajně zakladatelce tohoto chrámu.
V tomto chrámovém okrsku bývaly po dobu téměř půldruhého tisíciletí konány pokaždé v době prvního podzimního úplňku tak zvané "mystéria eleusínská", nejvýznamnější ze starověkých mystérií a dodnes zahalené do tajemství, jež můžeme pouze rekonstruovat z rozličných narážek a zmínek ve spisech antických autorů.
Filozof Aristoteles, Platónův žák ze 4. století př.n.l., se dotýká eleusínských mystérií: "Zasvěcení nemají něco poznávat, nýbrž prožívat." A ve 4. století n.l. píše křesťanský biskup Kliment z Alexandrie: "Eleusis zjevuje při světle pochodní tajemnou činnost, drama..." Apoštol Pavel převzal dokonce z eleusínských mystérií do křesťanství jejich vnější podobu jako obřad mše... Snad i proto vadily tyto staré obřady byzantským mnichům natolik, že popudili proti Eleusis Góty, vedené pokřtěným vojevůdcem Alarichem na sklonku 4. století n.l. a ti celý chrámový okrsek vyvrátili, spálili a rozmetali, takže z něho nezůstalo prakticky nic... Jenom polokruhové uspořádaná sedadla jako v divadle pro tři tisíce diváků, účastníků vnějšího symbolického představení dramatu o smrti a znovuvzkříšení ...
Jak vypadaly tyto eleusínské mystérie podle naší rekonstrukce?
Dva měsíce před podzimním úplňkem byl vyhlašován zvláštními posly mezi řeckými obcemi mír zbraní. Celá země se připravovala na tajemné, posvátné divadlo, o jehož zákulisí každý něco tušil, ale jež znali jenom nemnozí, a ti byli vázáni přísným příkazem mlčení. A když se sešly tři tisíce diváků za podzimní úplňkové noci, ohraničené konturami cypřišů a kamenných kvádrů chrámové stavby, rozvinul se před účastníky dramatu obraz smrti bohyně Persefóné, Demetřiny dcery, jejího odchodu do "záhrobí", řecky zvaného Hádés, drama pobytu v tomto, "posmrtném světě" a konečně znovuzrození, symbolizované klasem obilí, ukazovaným veleknězem publiku na znamení, že ze semene v lůně země vyrůstá opět život. To bylo však pouze drama, vnější symbolický obřad pro veřejnost. Vnitřní obřad, mnohem důležitější, přísně tajný a bedlivě střežený, byl skryt v hlubokých kobkách chrámu a přístupný pouze zasvěncencům, ať již těm, kdo byli do mystérií již dříve zasvěceni, nebo novicům, kteří byli po dlouhém, pečlivém pozorování k obřadům vyzváni.
Co museli v hlubinách chrámového podzemí prožít, aby se stali zasvěcenci eleusínských mystérií smrti?
Pokračování
Alexej Pludek: Esoterismus čili tajné vědy (1) Tajemství smrti
Rychlá nabídka
