Jeden takový kuriózní zážitek se zjevením zažila na vlastní kùži moje maminka. Bývalo to v době, kdy jako (mladičká dívka chodívala tancovat a bavit se s partou kamarádù. Protože její rodiče bydleli na samotě ve starém mlýně, jezdívala na zábavy a plesy do nedalekého města Klášterce. Někdy jí ujel poslední autobus, a tak jí nezbylo, než jít - samozřejmě po pùlnoci - kolem zříceniny starého hradu Šumburka pěšky. Jednou uviděla na rozcestí pod hradem stát auto, a ačkoliv měla jinak pro strach uděláno, raději rychle proběhla po louce kolem a několikrát se za sebe otočila, jestli ji nikdo nesleduje. Auto bylo prázdné, nikoho nevidìla. Domù došla v pořádku, druhý den ji však čekalo v práci překvapení. Jeden z kolegù vyprávěl, jak se mu v noci porouchalo auto na rozcestí pod hradem a jak viděl šumburskou Bílou paní. Proletěla kolem, taktak se stačil ukrýt. Rozhlížela se po lidské duši, kterou by roztrhala, když však žádnou nevidìla, letěla dál, až se rozplynula. Oči jí svítily a vznášela se metr nad zemí. V životì prý takovou hrùzu nezažil. Maminka měla na sobě dlouhý světlý balońák, který za ní - jak spěchala - vlál, a tak si ji, jinak otrlý vesnický chlap, po pùlnoci za úplńku pod hradem spletl s přeludem Bílé paní a raději se zcela nedùstojně poroučel do blízkého roští.
Bílá paní je bezesporu tím nejpopulárnějším strašidlem, které nesmí chybět na žádném hradě - tu a tam se zjevuje také v hostincích, v mlýně, na křižovatkách v doprovodu černých koček, kohoutù s ohnivýma očima, dùlních skřítkù nebo jeptišek. Nevìzická Bílá paní se dokonce vynořuje pravidelně z rybníka, obklopená červenými světýlky. Mezi známé patří bechyńská Bílá paní, borotínská, tři Bílé paní má Loupežnický hrad v Brandošì na Mostecku, brněnská Bílá paní se zjevuje v bývalé zájezdní hospodě U sedmi Švábù, nejslavnější je Bílá paní rožmberská, která se objevuje hned na nìkolika místech zároveň, Karlštejn má Bílých paní dokonce dvanáct, oblíbená je také Bílá paní pernštejnská, střekovská a žerotínská. Obvykle se jednotlivé Bílé paní od sebe neliší, bývají to hodná, dùstojně vyhlížející a všeobecné vážnosti se těšící zjevení, bloumající svým bývalým panstvím - pouze bílovická Bílá paní se prochází s pohrabáčem, jetšichovická šije košili, jičínská před sebou válí sudy, radečská suší prádlo a zdibská míchá kaši.
Vedle Bílých paní se na některých místech objevují černé paní. Ty se většinou prohánějí i se svými dětmi v kočáře, zjevují se na Vsetínsku, na vrchu Radobýlu na Litoměřicku, na hradě Mutkovì na Olomoucku a poblíž Holic na Pardubicku. V Dobré Vodě si své ženské zjevení pojmenovali Režná paní.
Ostatními strašidly a přeludy bývají zpravidla duchové lidí, kteří se za svého života dopustili velkého hříchu, nejčastìji vraždy, nebo se jedná o zjevení zavraždìných. Tito se prezentují ve své lidské podobě, nebo v podobě nejrùznějších zvířat - ohnivými psy počínaje a třírohou kozou konče.
Zjevení jako fáta morgána
Jak je to se strašidly doopravdy? Jsou to pouhé výplody naší fantazie, stáváme se obětí halucinace, když náhodou nìjaké mlžné zjevení vidíme, nebo se dá tento, pro nás zatím nadpřirozený jev nějak logicky vysvìtlit?
Všechna hrùzostrašná zjevení, duchové, se projevují a jsou pozorovatelná naším zrakem díky úkazu, který lze přirovnat k promítání dávno natočeného filmu na filmové plátno. Stejně jako ve filmu se jedná pouze o optický klam. Stìny domù mají totiž abnormální schopnost obraz určité, většinou tragické události, během které se vibrace zúčastnìných díky silnému emotivnímu prožitku zmnohanásobí, zaznamenat stejné dobře jako videokamera na magnetický pásek. Tento "natočený" záznam je tato sěìna schopna opakovanì promítat za určitých podmínek, ve kterých hraje dùležitou úlohu mimo jiné také dopad měsíčního světla pod určitým úhlem a frekvence vibrací živých lidí, kteří jsou přítomni. Z toho vyplývá, že ten, kdo v přelud uvìdí, má větší šanci, že se mu zjeví duch, než ten, kdo si takovou myšlenku nepřipustí.
Ti, kdo měli možnost nejaké zjevení sledovat, se shodují v tom, že se nejen opakuje vždy stejný výjev do těch největších podrobností, ale že je tento obraz vázaný zároveň pouze k určitému místu - duch se nikdy ani o milimetr nevychýlí ze své dráhy a veškeré úkony opakuje s naprosto dokonalou přesností, skutečně jako herec ve filmu. Hypotézu, že se vlastně jedná o jakési prostorové promítání obrazu, potvrzuje i skutečnost, že byl duch spatřen vždy pouze z určitého místa, zatímco člověk stojící o nìkolik krokù dál už nic neviděl.
Přízraky ve strašidelných domech jsou tedy pouhou vzpomínkou zdí domu, která byla za určitých, pro tento jev příznivých podmínek, vyvolána. Přízrak je pohyblivý obraz a jako takový nás nemùže fyzicky napadnout, mùže nám však škodit psychicky ~ zejména pokud jsme citliví nebo labilní. "Duchové" jsou schopni u citlivého člověka vyvolat svým zjevením infarktovou situaci, a navíc dokážou velmi citelně změnit vibrační rovnováhu prostředí. Pùsobí na nás škodlivým zářením - podobně jako obrazovka televize nebo plátno v biografu - nìkdo jsme citlivější, jinému vadí toto záření méně. Energie nezaniká spolu se zjevením - ducha přestáváme vidět pouze proto, že nejsme jeho obraz schopni dále registrovat svým značně nedokonalým zrakem (lépe ducha vidí kočka a pes zase lépe vnímá energii, kterou zjevení vysílá), a nikoliv, že by snad opustil své místo. Je k nìmu vázán natrvalo ve dne i v noci. Proto škodlivé záření, které vysílá, nikdy nezaniká, pouze zeslabuje nebo zesiluje (zesiluje v noci). Duch v našem bytě na nás útočí nepřetržitě, i když ho nevidíme, a to právě prostřednictvím psychosomatické zóny.
Olga Krumlovská
Astro, 1998
Rychlá nabídka
