Kombinací těchto vlivů pak vzniká složitý a mnohovrstevnatý obraz anomálního jevu, jehož podstata se právě proto nedá uchopit ani jednou ze stávajících vědních disciplín, neboť souvislosti jsou natolik rozmanité a vztahy natolik nezvyklé, že dosud nebyly plně pochopeny a dosavadními metodami obsáhnuty. Tyto podmínky bychom mohli rozdělit na vnější a vnitřní.
Lze vcelku ve shodě s poznatky okultistů a teosofů konstatovat, že určitou vnější podmínkou pro vznik anomálního jevu typu "poltergeist", zjevení atd., je úmrtí člověka, které probíhalo za jistých zvláštních okolností. Vedle toho zde vystupují určité, dosud blíže nezjištěné vlivy fyzikální povahy, ve kterých klíčové místo zaujímá (či lze ho nejsnáze vysledovat) - tzv. faktor místa.
Na druhé straně vnitřní podmínkou pro vnímání anomálního jevu tohoto (i jiných) typů, je zažití určitých existenciálně vypjatých životních stavů, které provázely lidského jedince během celého jeho života, prakticky od početí.
Podle časové prodlevy a časové vzdálenosti daného vlivu od vlastního prožitku bychom mohli tyto podmínky rozdělit na dlouhodobé a krátkodobé či bezprostřední.
Pochopení těchto vztahů a vazeb je velmi složité a má přímý vliv na vyřešení takového jevu. Účastníci, které jev potkal, se v něm jen těžko orientují. Na druhé straně výzkumníci a badatelé jsou zatíženi různými přístupy, jednostranností i senzacechtivostí. Právě proto je zde zapotřebí určitý odstup i pieta, citlivý přístup. Vždyť se vstupuje do oblasti velmi vážné, často bolestivé a dosud otevřené, do klubka často velmi letitých a složitých rodinných problémů.
Následující úvaha má právě toto za cíl. Nezapomeňte - může to vše potkat každého z nás.
Jak tedy dochází k takovým jevům ? Na počátku je úmrtí - někdy z rodiny, jindy z předchozích obyvatelů.
Toto úmrtí však bylo jaksi zvláštní - nebyla to "přirozená", klidná smrt, smíření s tímto faktem. Odcházející zemřel mlád, v plné síle nebo byl před smrtí upnut na nějaký problém, věc, člena rodiny. Mohl i odejít z vlastní vůle - sebevraždou.
Rodina však dále žije svým životem - jsou zde však jisté problémy, které jsou svým způsobem specifické - problémy mohou vyplývat ze soužití generací, ztajených záští, nenaplněných tužeb, společných tajemství. Souhrn problémů se často hromadí několik let nebo i desetiletí, aniž by se cokoli dělo.
Pak se náhle cosi stane. Lépe řečeno, nastane určité období, kdy se zbytky vědomí - tento "energoinformační shluk či otisk" - může aktivovat a projevit se. Časově lze doložit zvýšený výskyt podobných jevů kolem dvou období v roce - kolem května a listopadu. K projevu však dopomohou další podmínky dané rodiny - děti začnou dospívat, ženy prochází menopauzou, nehledě na ostatní vztahy uvnitř i vně rodiny. Spuštění je pak dílem náhody - nějaké slovo, gesto, úkon, vzpomínka nebo i dnes tolik populární spiritistické pokusy mezi dospívající mládeží.
Situaci bychom mohli přirovnat k nejjednoduššímu elektrickému obvodu - je zde zdroj, vodič, žárovka a vypínač. Zdroj - na jedné straně zbytky vědomí zesnulého člověka, na straně druhé lidé, z nichž nekontrolovatelně proudí jakási psychická energie (dospívající, ženy v přechodu apod.), vodiče - místní a časové podmínky a chvíle, kdy dojde k "sepnutí obvodu" - a žárovka se rozzáří. Začínají padat kameny do oken, padají předměty, rozbíjejí se, objevují se zjevení, atd. Zoufalí obyvatelé domu nechápou, co se děje - ke všem problémům ještě tohle.
Co je příčinou?
Často hledají zdroj u sousedů, se kterými nemají dobré styky, sourozence, se kterým se hádají o tento dům, volají starostu, policii ...Hledají příčinu všude jinde, jen ne u sebe. Teprve poté, co se záležitost rozkřikne, přicházejí různé rady - zavolat kněze, psychotroniky ...Obyvatelé jsou však "moderní" lidé, vychovaní materialisticky, o bohu a náboženství neví zpravidla nic nebo jen málo. Pokud kněz přijde a "odpracuje" příslušné úkony, často se nic nezmění. Přesvědčení obyvatel domu o "zbytečnosti" celého náboženství se jen upevní.
Pozornost se přesouvá k psychotronikům : nemají oni nějaké prostředky k tomu, aby celé to trápení přestalo ? Nemohou vzít svá kyvadla a virgule nebo jiné náčiní, nefungují v roli jakýchsi "krotitelů duchů", kteří by nějakým "laserem" dům očistili od tohoto tajemného vlivu, který je trápí a sužuje ? A psychotronici a "psychotronici" přicházejí. Každý radí něco jiného a každý dělá něco jiného : jeden hledá geopatogenní zóny, druhý mimozemšťany, třetí pohazuje po místnosti nakreslené nilské kříže ...
Přichází i ti, co vtrhnou do domu, rozvěšují mikrofony, kamery, hlídkují v nich, ve snaze zaznamenat alespoň jediný náznak něčeho anomálního. Z čeho plynou podobné snahy ? Plynou z dlouholeté materialistické výchovy - mít "objektivní" důkaz, hmatatelný pozůstatek po "něčem", co se dosud zkoumání vymykalo a dosud vymyká, podat "něco" nevěřícím skeptikům, co by je přesvědčilo. Často se však stává, že v době, kdy je vše připraveno, se neděje - vůbec nic. Zklamání badatelé odcházejí z klidného domu a někdy i padají na hlavu nešťastných obyvatel slova o výmyslech a podvodnících. Avšak teprve pak začíná v domě další "boží dopuštění".
Proč ?
Je to pochopitelné : představte si, že chcete s rodinou, se svými blízkými projednat nějakou vážnou záležitost - budete ji řešit před cizími lidmi, před návštěvou ?
Nikoli.
Dejme tomu, že zesnulá babička si přála, aby dům patřil synovi, ale smrt přišla náhle, nestačila své přání vtělit do poslední vůle a nyní má příležitost to vše říci - ale nemůže, může jen naznačovat - tedy může jen to, co jí situace dovoluje a na co má dostatek energie. Proto pohybuje určitými věcmi, útoky se soustřeďují na určité osoby. Velmi podnětný byl případ, kdy zkoumání strašidelného domu probíhalo zjišťováním, jaké předměty padaly, na která písmena začínaly. (2) Vraťme se k našemu případu a představme si, že "něco" chce dodatečně napsat (po dceři letí tužka) poslední (spadne obraz s motivem "Poslední večeře Páně") vůli (z knihovny vypadne kniha, jak si vypěstovat pevnou vůli) - a tak by se dalo pokračovat. Obyvatelé však nechápou, věci zoufale uklízí, aniž by pochopili smysl jejich pohybu. To dovádí "původce" k nepříčetnosti (a není se čemu divit) a útoky se stupňují. (Hledání vnitřního smyslu takových jevů lze proto hledat jen v počátečních fázích, avšak nikoli tam, kde zesnulý člověk nebyl zcela duševně zdráv, příp. spáchal sebevraždu apod.)
Pouze toto může být pro badatele určitým vodítkem - vedle podrobného rozboru všech problémů, souvislostí a vazeb rodině, její historie, příčin úmrtí, událostí v domě a pod., zde musí jít cestou zjištění toho, co stojí v pozadí, k čemu zesnulý tíhnul, co může být příčinou všech úkazů, co "chce říci". I to se musí objasnit obyvatelům, pomoci jim v pochopení vazeb minulosti a přítomnosti.
Co se však odehrává v daném domě ?
Už tam nenajdeme onen jednoduchý "elektrický" obvod s vypínačem, vodičem, zdrojem a žárovkou jako v našem přirovnání. Vliv všech možných "rad" a "porad", pokusů a psychotronických experimentů, použití "zaručených přípravků", cizích svatých obrázků, ale i nemožných úvah úplných idiotů, toužících "vidět ducha", vybičovaná atmosféra strachu a nejistoty - to vše zkomplikovalo v domě situaci natolik, že se z jednoduchého "obvodu" stalo složité schéma, podobné komplikovanému elektrickému zařízení kdesi v elektrárně - je zde plno kondenzátorů, transformátorů, cívek, diod a tranzistorů, ale hlavně - je zde všude velmi vysoké napětí.
Zasáhnout v této situaci do dění v domě je stejné, jako se zavázanýma očima sahat do tak složitého elektrického zařízení - vždyť vše je pod proudem ! Najít zde "vypínač" či bez rizika odstranit hlavní zdroje energie - to není záležitost kdejakých hochštaplerů a není to bez nebezpečí. Stává se, že ty osoby, kteří neoprávněně zasahují do takových domů a událostí, postihují náhlé a nepochopitelné úrazy a havárie, náhlé nemoci a někdy i smrt. Nebezpečí číhá i na samotné obyvatele domu - zejména na ty, kteří hrají úlohu "zdroje" - pubescenti chřadnou, slábnou, z čilých dětí se stávají zádumčiví jedinci, dospělým se komplikují dosavadní choroby.
"Kde však hledat pomoc ?", ptají se obyvatelé domu. Rady a pokusy nevedly k ničemu. Kde je vysvobození ? Vůbec nechápou, že vše je v jejich rukou, nikoho jiného. Ano, je nutné vystěhovat děti, pubescenty, ženy v menopauze, ostatní citlivé a nemocné osoby, spálit veškeré staré zařízení bytu, vystěhovat se úplně ... Jde to však vždy ? A hned ? Nikoli. Ale i kdyby se tak stalo, původní "zdroj" zůstane. Bude možná trvat sto let, než se opět sejdou takové podmínky, aby mohly zbytky vědomí, tento "otisk" dát najevo svoji existenci, aby mohli vyjádřit své přání. To už může být pátrání ztíženo značnou časovou prodlevou po dané události. Lidé, kteří by znali podrobnosti, již nežijí, není nikdo, kdo by pomohl. A tak do případů, které mohou mít zajímavé badatelské pozadí a přinést řadu inspirací pro současnou i budoucí vědu, vchází hluboký lidský cit - lítost a soucit, čistá snaha pomoci a třeba i odpustit něčemu, co je zde odsouzeno čekat na to, až kdosi ... pochopí a pomůže. Je to také zjištění, že tato oblast postrádá filozofický rozměr a vědomí souvislostí s dávnými legendami, pohádkami a církevními úkony.
Stalo se to v roce 1995. V sobotu 29. dubna dojeli manželé P. na chatu. Po zabydlení odešel muž do lesa a paní zůstala v chatě. Náhle uslyšela ránu. Sešla do přízemí chaty, kde u krbu visela na stěně malá polička s drobnostmi a strnula - obrovskou ránu způsobil malý, asi deseticentimetrový křížek, který stál na poličce, obklopen vázičkami a obrázky. Nyní ležel uprostřed místnosti, ulétl více než 1,5 metru od poličky, navíc se musel vymrštit tak, že vůbec neporazil drobnosti, stojící před ním.
Od té doby se ozývaly z osamělé chaty divné zvuky, paní P. se komplikovaly dlouhodobé zdravotní problémy. Po odjezdu badatelů spadla paní P. ze schodů a zlomila si nohu.
Podrobný rozbor událostí objasnil dispozice paní P. a posléze i skutečnou příčinu události. Ukázalo se, že polička s křížkem spadla už dvakrát, poprvé 2 týdny před touto událostí, podruhé týden před a pokaždé za přítomnosti i manžela. Projev tak nebyl zřetelný a přičítal se obvyklému neklidu při příjezdu na chatu. Matka paní P. pocházela z Ruska, a před smrtí si přála pravoslavný pohřeb, ale sestra paní P., která pohřeb zařizovala, přání ignorovala. (3)
Jak se tedy zachovat ? Tady a teď ? Pomoci si mohou pouze obyvatelé domu, pokud je příčina známá a pochází z dané rodiny či známé historie domu. Je v hlubokém uvědomění si toho, co zesnulý chtěl, co ho vázalo k domu, k věcem, co chce říci a přesto, že to vše obyvatelům komplikuje život, mu pomoci a mnohdy i odpustit. Někdy je to velmi složitý proces, někdy si vůbec zúčastnění neuvědomí, co se od nich očekává, ani to, že řešení mají pouze oni. Ale nikoli - oni se nechtějí změnit, nepřiznají svoji chybu nebo to, že ubližovali jiným, třeba onomu zesnulému. Je po smrti, tak co. Už tu není, proč by se mu měl kdo omlouvat. Hlavně ať už někdo s tím něco udělá, ať to rychle přestane, ať se můžeme rychle vrátit do starých zaběhaných kolejí. (Jedna žena, postižená poltergeistem, v jejímž pozadí byla její matka, za života zlá a nepříjemná osoba, nenávidící svoji dceru, na radu, že musí své matce odpustit a vnitřně se s ní smířit, odpověděla : "Já už jsem se omluvila každému, snad i našemu psovi, jestli jsem ho někdy nakopla a pořád to tu je." Těžko vysvětlovat, že prostá omluva, kterou se omlouváme člověku v autobuse za to, že jsme mu šlápli na nohu, nestačí.) Jistou cestou k nápravě by bylo projít reinkarnační regresí, kde by se za pomoci prožití minulých životů, uvědomění si dávných vazeb a provinění, mohlo dojít k uvolnění bloků a k vnitřnímu odpuštění. Další metodou může být plnění určitých úkolů, namáhavých, složitých a třeba i náročných finančně, tak, aby se v procesu plnění úkolů došlo ke stejnému výsledku. Záleží jen na vhodné kombinaci úkolů a příhodnému načasování. Ne každý to dokáže. Žádné spiritistické pokusy, žádné dotazování úkazu, pojmenování či snahy po komunikaci. Na příčinu musíme přijít sami. To, co nám bylo naznačeno, musí stačit. Žádné další aktivování, vynucené odpovědi jen komplikují dosavadní stav. Žádné technické ani psychotronické hokus-pokusy věc nevyřeší.
Rychlá nabídka
