MOODYHO PSYCHOTERAPIE

Jeho experimenty se zrcadly pak přinesly další převratný objev: sezení před magickými zrcadly mají výrazné psychoterapeutické účinky. Moody se detailně zajímal o výpovědi lidí, kteří sezení před magickými zrcadly úspěšně absolvovali. Samozřejmě, kontakt se nepodaří vždycky, ačkoli jsou podmínky přípravné fáze splněny. Moody hovoří asi o 75-80% úspěšnosti. Popisy kontaktu se zrcadlovým přízrakem se různí. Zatímco některé osoby měly pocit, jako by do zrcadla samy vstoupily, jiné hovořily naopak o tom, že přízrak ze zrcadla vystoupil, zatímco ony dál seděly v křesle. Další kontaktéři měli zřetelné sluchové vjemy. Tvrdili, že k nim duch promlouval, ale že k tomu docházelo formou jakéhosi »telepatického mostu«, tedy neverbálně. Ti, kdo tvrdili, že přízrak ze zrcadla vystoupil, měli zase pocit, že stojí vedle nich, a dokonce se jich dotýká. Z toho plyne, že zrcadlové kontakty s duchy zemřelých pomocí magických zrcadel doprovázejí jak vizuální, tak i hmatové a pseudoakustické prožitky. Hypnagogický stav před magickými zrcadly je tedy spojen s navozováním určité vizuální iluze, která pak bývá prožívána jako realita. S něčím podobným se setkáváme u tzv. živých snů, kdy po probuzení může dojít k hypnagogické iluzi, o níž jsme přesvědčeni, že byla reálná. I v těchto případech dochází k obrazovým a sluchovým vjemům, které jsou ve skutečnosti pouhým dozníváním snové vize. Snad nejdůležitějším zjištěním dr. Moodyho je ale skutečnost, že sezení před magickými zrcadly mívají výrazně pozitivní psychoterapeutické účinky. Lidé trpící traumaty ze ztráty někoho blízkého, lidé, kteří se trápili tragikou smrti, se po úspiiných kontaktech zklidnili. Dr. Moody potvrzuje, že hodně z těch, kdo kontakt s duchy svých zemřelých blízkých prožili, byli uklidněni tím, že těm na druhém břehu je dobře, protože jim to prý během seance sami sdělili. Jejich traumata se kamsi vytratila. Zůstal hřejivý pocit, že existuje »život po smrti«. Je-li tohle psychoterapeutický účinek magických zrcadel, pak Moodyho objev znamená víc, než jeho studie o prožitcích v klinické smrti. Zůstává totiž nepopiratelnou skutečností, že řada lidí absolvujících sezení před magickými zrcadly trpěla psychickými potížemi ze ztráty bližního. Ukázalo se, že po seancích ve většině případů odezněly.
Zůstává však otázkou, v čem je podstata zjevování těchto přízraků.

Teorie
1. "Mnoho zpráv o zjevení se zakládá na nedostatečném pozorování nebo na záměně totožnosti" prohlašuje Andrew MacKenzie. Vysvětlení výskytu dámy v černém lze prý vysvětlit i racionálně. Je možné, že kapitán si našel milenku a ukrýt ji v domě před manželkou nebyl problém, ovšem občas mohla manželka onu dívku zahlédnout... Další omyl může být způsoben špatným osvětlením a tím k záměně totožnosti.
2. Mnohé přízraky (zvukové) se vysvětlí jednoduše. Vědci přišli na to, že staré kamenné zdi, které "zažily" mnoho věcí, uchovávají tyto zvuky v sobě díky obsahu nízkostupňových křemičitých částic a železité soli - tj. základní suroviny pro vznik nahrávajícího pásku. Tato teorie se nazývá "kamenný videopásek"
3. Paní Sidwicková se domnívá, že domy mohou uchovat dojmy, které pak zaznamenají lidé s psychometirckými vlastnostmi, aniž by o svých vlastnostech věděli.
4. Frederic Myers potvrzuje teorii Sidwickové. Napsal: "Domnívám se, že zvědavost budící otázka po vlivu určitých budov na vznik zjevení může být shrnuta pod širší okruh problematiky tzv. retropoznání. Tj., že nemáme co do činění se speciálními podmínkami v určitých domech, ale s částí širokého problému, kterým je vztah supernormálního jevu k času. Manifestace, které se ve strašidelných domech objevují, závisejí, řekněme, na něčem, co se odehrálo před mnoha lety ...
5. Profesor H. H. Price trval na existenci "psychického éteru". Navrhoval, že by tato podivná, neviditelná substance mohla být napuštěna myšlenkami a pocity, které mohou být zachyceny médiem.
6. Za příčinu zjevení je také považována sugesce. Vědci se domnívají, že člověk který viděl zjevení byl ovlivněn třeba článkem, který četl v novinách.
7. G. W. Lambert se domnívá, že člověk slyšel zvuk např. tekoucí vody a považoval to za strašidelné zvuky, poté představivost a sugesce dokonala své.
Tato teorie je ovšem velmi sporná a lehce vyvratitelná.