Dnes je v krámu psychotroniky k dostání kdejaká hypotéza. Od střízlivých, přes odvážné až po zcela bizardní. Zákazník si může vybrat dle svého přání. Některé hypotézy se opírají o čtvrté a vyšší dimenze, některé hledají útočiště v kvantové mechanice. Jiné si pro změnu berou na pomoc duchy, či nejrůznější vibrační pole záhadné podstaty. Inu, proti gustu, žádný dišputát. | Celý článek ›
Držme se však při zemi. Nebudeme mít žádný užitek z toho, když se budeme odvolávat na vyšší dimenze, na nové kvantové částice, jejichž existenci se nám nepodaří prokázat ap. Snažme se vždy vycházet ze známých fyzikálních zákonů a dojdeme-li k nesrovnalostem, budou to právě ony, které nám ukáží směr.
Nejrozšířenější jsou dnes elektromagnetické teorie, které zřejmě budou nejblíž k pravdě. Při některých výzkumech, týkajících se elektromagnetických teorií jsme byli nuceni zavést představu psí-pole. To je dnes v psychotronice velmi propagováno a zřejmě ne neprávem. Za zmínku zde stojí novodobé teorie z jiných vědních oborů, jejichž samotná podstata naznačuje, že by mohly mít něco společného s psí. Jedná se zejména o Sheldrakovu morfickou rezonanci a o Jungovo kolektivní nevědomí.
Nyní stručný přehled některých hypotéz a na ně navazujících experimentů.
Elektromagnetická hypotéza přenosu.
V praktické životě si neuvědomujeme do jaké míry se nás doslova dotýkají elektromagnetická pole. Opřeme-li se například dlaní o zeď, tak ať tlačíme sebevíc, nikdy se naše dlaň nedotýká zdi - vždycky je zde teňounká elektrická mezivrstva. Odpudivé elektrické síly nedovolí, aby se naše ruka přímo dotkla zdi. Elektromagnetické pole nás doslova izoluje od okolního světa.
Lidské tělo je plné elektřiny, elktrických potenciálů, proudů ap. Někdy toho využíváme v medicínské diagnostice např EKG (činnost srdce), EEG (činnost mozku). Každý elektrický proud indukuje elektromagnetické pole a zde se snaží některé hypotézy najít pevnou půdu pod nohama. Předpokládájí, že MSV je umožněno elektromagnetickými poli, která člověk indukuje. Tedy princip podobný rádiu či televizi. Některé experimenty to naznačují, jiné zčásti vyvracejí.
Má-li jít o elektromagnetické vlnění je zřejmé, že se nejprve budeme snažit určit jeho vlnovou délku či frekvenci, to jsou veličiny na sobě závislé. Platí zde vztah:
c = lambda . ný , kde:
ný - frekvence,
lambda - vlnová délka,
c - rychlost světla
Tedy čím vyšší frekvence, tím menší vlnová délka a naopak. Způsob, jak zjistit vlnovou délku je relativně snadný. Snažíme se elmg. vlnění odstínit, použijeme např. Faradayovu klec, která odstiňuje vlny od frekvence x1 do frekvence x2 a zdaří-li se experiment znamená to, že telepatické vlny mají frekvenci buď vyšší než x2 nebo nižší než x1. Je zde však malý problém, tyto experimenty by se měly dělat tak, aby pokusná osoba nevěděla, že je odstíněna. Jinak se nám může do výsledků promítnout její názor. Bude-li přesvědčena, že tímto způsobem lze MSV odstínit, nemusí se MSV dostavit i když by to bylo možné.
Na základě předběžných teoretických výzkumů a za spolupráce s neurofyziology a psychology dospěl prof. S.Manczarski k následujícím závěrům:
1) Zdrojem telepatických emisí jsou elektrické proudy, které během procesu myšlení protékají lidským mozkem.
2) Charakter telepatického vysílání je širokopásmový, tj. se širokým rozsahem frekvenčního spektra.
3) Na příjmové straně je vlnový rozsah v mezích od 10 do 15 000 metrů.
4) Energie vyzařovaná mozkem je nepatrná, řádově 2.10-10W.
Provedené pokusy poskytly mmj. tyto výsledky:
a) Dosah telepatického vysílání je do 4 metrů. (Manczarského experimenty) Jiné pokusy toto samozřejmě dementovaly.
b) Stínění nekovovými materiály - neúspěšné.
c) Stínění kovovými materiály. U Manczarského účinné, v jiných experimentech neúčinné.
Manczarski zarážel, především krátkým dosahem telepatického přenosu. Do nového výzkumu se pustili v roce 1965 v Moskevské radiotechnické laboratoři. Prof. I.M.Kogan provedl přesnější teoretické výpočty, z nichž vyplynulo, že není třeba trvat na tak malých vzdálenostech jaké předpověděl prof. Manczarski. Podle Kogana je teoreticky možný přenos na libovolnou vzdálenost. A určil nové meze vlnových délek v rozmezí od 1 metru do 1 000 000 metrů. Neelektromagnetická hypotéza.
Profesor L.L.Vasiljev prováděl v letech 1933 až 1936 pokusy se stíněním. Výsledky byly takové, že nebyl pozorovatelný žádný rozdíl mezi stíněnými a nestíněnými pokusy. Na základě toho Vasiljev tvrdí, že přenosovým mechanismem nejsou elektromagnetické vlny, ale jiná sice fyzikální, ale pravděpodobně subtilnější energie. Energie psí.
Pro úplnost dodejme, že Vasiljev neodstínil dlouhé vlnové délky, mají zde tedy zastánci elektromagnetické teorie určitou rezervu. I když se zdá, že dlouhé vlnové délky jsou v tomto případě nevhodné. V praxi je třeba k jejich zachycení dlouhých antén.
Rychlá nabídka
