Ctihodný Thomas Chase neshromáždil pohádkové bohatství, ale byl rozhodně natolik zámožný a vlivný, aby se jeho poslední cesty zúčastnilo i několik prominentních státních úředníků, hrajících významné role na málo významném ostrově. Z místního katolického hřbitova byl překrásný výhled na Barbadoský záliv. A právě zde si Chase vystavěl hrobku z mohutných kamenů, z větší části v podzemí, kde už leželo několik členů jeho rodiny. Tady měl být po obvyklých bohoslužbách uložen i on sám. Zádušní mše se konaly v přilehlém kostele a sloužil je reverend Thomas H. Onderson. Chase byl čtvrtým nebožtíkem, který měl spočinout v hrobce
Ležela zde už Thomasina Goddardová, od 31.7. 1807, dále zde spočívala Mary Ann Chaseová, mladší dcera Thomase Chase, která zemřela 22.2. 1808, a konečně starší dcera právě zesnulého, Dorcas Chaseová, pochovaná 6.7. 1812. Na třech předchozích pohřbech se nestalo nic zvláštního, těla byla podle zvyklostí uložena v rakvích do nitra hrobky, vždy po odtažení těžké náhrobní desky.Desku sňali také 9.8. 1812, aby rakev se zesnulým mohli vnést dovnitř.O průběhu pohřbu se uchovalo svědectví reverenda Ondersona. Reverend zapsal, že černoši odmítali snést tělesné pozůstatky Thomase Chase po pěti schůdkách, vedoucích do nitra hrobky. Museli být dlouho přemlouváni, než konečně ustali se svou neoblomností a popadli rakev. Měli instinktivní strach.
Když Onderson a další pohřební hosté sestoupili dolů, spatřili ke své hrůze, že rakve Mary Ann a Dorcas Chaseových nejsou na místech, kde byly při posledním červencovém pohřbu. Rakev maličké Mary Ann ležela asi šest stop od místa, kde byla původně umístěna, navíc byla obrácena čelem proti zdi.Po počátečním zděšení a nastalém zmatku byly rakve prvních tří uživatelů hrobky srovnány. Poté k nim černošští nosiči přidali i schránku s ostatky pana Chase. Dopravit rakev dovnitř nabylo snadné, protože mrtvý měl robustní postavu a navíc jeho rakev zhotovili z olova. Žádný div, že ji muselo nést osm siláků. Barbadoské úřady byly pochopitelně znepokojeny nevysvětlitelným přesunem rakví. Pokoušel se nějaký ničema vloupat do hrobky, aby okradl mrtvé? Církevní činovníci společně se státními úředníky započali s výslechy zaměstnanců hřbitova. Bezvýsledně. Pro teorii loupeže navíc nesvědčil jediný fakt. Rakvemi bylo sice pohnuto, jenže se je nikdo nepokoušel otevřít. Vyšetřovatelé udělili zaměstnancům hřbitova přísnou důtku a poslali je zpátky do práce.
Úřady rozestavili okolo hřbitova stráže, které kontrolovaly dvakrát denně pečetě na náhrobní desce hrobky Chaseových. Nic pozoruhodného se však nestalo ani u hrobky Chaseových, ani u jiných hrobů.O čtyři léta později se před hrobkou Chaseových shromáždili znovu smuteční hosté, tentokrát však i se státními a církevními úředníky. Stalo se tak u příležitosti pohřbu chlapečka Samuela Brewstera Amese. Po zádušní mši se delegace úředníků odebrala k hrobce, opatřené pečetěmi. Těžká náhrobní deska byla odsunuta a prohlédnuta, nenesla však žádné stopy po násilí, což se ovšem čekalo, vždyť hrobka byla čtyři roky pod neustálou kontrolou. Uvnitř hrobky však čekalo na úředníky opět překvapení. Čtyři rakve ležely uvnitř zpřeházené a různě pootočené. Všechny ty záhadné a nepochopitelné přesuny se uskutečňovaly v maličkém prostoru 6 x 12 stop. Nejvíce změnila pozici olověná rakev Thomase Chase, ležela napříč a otočila se tedy okolo osy o 90 stupňů. Beze změny zůstaly jen rakev paní Goddardové, první nájemnice a uživatelky podzemního domu. Zřízenci uložili rakve do původní polohy, náhrobní deska byla vrácena na místo a opatřena pečetěmi za přítomnosti mnoha svědků. Strážní dostali instrukce zastřelit každého, kdo by se k hrobce přiblížil bez požehnání úředních míst.
Záhadná událost na barbadoském hřbitově zapůsobila jako bomba, mezi obyvateli zavládlo zděšení, úřední místa znejistěla. Znepokojení ještě vzrostlo, když po dalších dvou měsících pohřbívali do hrobky osobně Samuela Rrewstera. Navzdory předchozím bezpečnostním opatřením spatřili úředníci v nitru hrobky znovu zpřeházené rakve. Znovu je tedy je tedy nechali srovnat do původní pozice a náhrobní deska byla důkladně přibetonována.Následujícího roku se ujal funkce guvernéra Barbadosu maršál lord Combermere, v bitvách zocelený válečník, který nemohl uvěřit svědectvím o pohyblivých rakvích. Žvanění a nesmysly!
A pokud se rakve opravdu hýbaly, guvernér lord Combermere si byl jist, že záhadě určitě přijde na kloub. Celý život věřil pouze tomu, co spatřil na vlastní oči. Nový guvernér si nechal zavolat reverenda Ondersona a další svědky a osobně je všechny vyslechl. Zdálo se pak zcela přirozené, že se guvernér Barbadosu lord Combermere osobně účastnil pohřbu Thomasiny Clarkové, který se konal 17.7. 1819. Nebožka sice nepatřila k nejbohatším ani politicky činným osobnostem, ale guvernéra tato dáma přesto zajímala, takže ji poctil svou účastí na pohřbu. Měla být totiž uložena do hrobky Chaseů. Pro guvernéra a jeho družinu se stal vstup do hrobky fantastickým zážitkem - šest rakví se zde válelo zcela neuspořádaně. Tentokrát ležela odhozena stranou i rakev první nájemnice hrobky, paní Goddardové, navíc byla zcela rozbita na kusy. Jediná byla totiž zhotovena ze dřeva, na rozdíl od ostatních schránek, takže neodolala silám, které s ní nepochopitelně manipulovaly.Guvernér nařídil svému tajemníkovi, aby pořídil situační nákres rakví v polohách, v jakých byly nalezeny. Sedmá rakev Thomasiny Clarkové byla umístěna do regálu nad rakev Samuela Brewstera, Guvernér nařídil důkladné proklepání a prozkoumání útrob hrobky, aby se zjistilo, zda do ní nevede tajný vchod z podzemí. Na nic podezřelého se nepřišlo. Potom rozkázal, aby podlahu hrobky posypali jemným bílým pískem a pečlivě jej rozhrnuli a uhladili. Zřízenci poprášili schody vedoucí do hrobky lehoučkým popelem ze spáleného dřeva. Těžkou náhrobní desku přibetonovali.
Guvernér a jeho společníci nakonec otiskli do betonových výplní svoje pečeti, aby měli naprostou jistotu, že hrobka zůstane nedotčena.Funkční období guvernéra Barbadosu lorda Combermera končilo závěrem roku 1820. Než se odhodlal opustit ostrov a vrátit se na penzi domů, chtěl guvernér vyvrátit ony pověsti a nesmysly, týkající se záhadné hrobky Chaseových. Navzdory protestům církevních činovníků ji nařídil guvernér otevřít 18.4. 1820. Kontrola pečetí dopadla dobře, všechny zůstaly neporušeny. Náhrobní kámen byl opatrně odsekán z betonového lůžka a poté odtažen. Guvernér se osobně ujistil, že lehoučký popel ze sáleného dřeva leží beze změny na schodech hrobky. Nikde ale ani náznak po násilném vniknutí. Když však vešla guvernérova suita do podzemního prostoru, zírala s otevřenými ústy. Rakve byly opět zpřeházeny jedna přes druhou. Pouze plátěný vak s ostatky paní Goddardové stál v koutě, kde jej zanechali před několika měsíci.
Záhada nad záhadu: rakve se přemístili tak, že hlavy nebožtíků směřovaly k východu z hrobky! Hádanka to byla o to tajemnější, že guvernér a jeho společníci museli rakve vynést ven, tam je otočit, aby hlavy nebožtíků směřovaly ke zdi hrobky, a teprve pak je znovu uložit dovnitř. Prostor hrobky neskýtal totiž svým rozměrem možnost obrátit těžké rakve uvnitř! Lord Combermere opustil Barbados koncem roku 1820 a ve svých memoárech později důkladně popsal nevysvětlitelnou záhadu s pohybujícími se rakvemi. Pozůstalí po Chaseových si poté řekli, že čeho je moc, toho je příliš, a přemístili svoje mrtvé na jiný hřbitov, kde konečně nalezli více klidu. Původní hřbitovní kostel byl zničen hurikánem v roce 1831, obnovenou stavbu pak zhltl požár v roce 1935. Hrobka Chaseových stojí na hřbitově dodnes, aniž by ji od vyklizení v roce 1821 někdo používal. Zdi hrobky jsou však poničeny rukama vandalů. Jeden z nich označil hrob adekvátním znamením v podobě důkladného otazníku.
Tajemné události, podobné záhadám hrobky Chaseových, se udály na Barbadosu i ve dvacátém století. Dne 24.8. 1943 se shromáždili svobodní zednáři u hrobky sira Evana Macregora, který zde byl pohřben v roce 1841. Zednáři se ovšem vůbec nezajímali o sira Evana, ale o Alexandra Irvina, hlavu svobodných zednářů na Barbadosu, který zde byl pohřben ještě před sirem Evanem. Dříve než zednáři hrobku otevřeli, zúčastnili se v kostele mše za duši zemřelého.Podobně jako hrobka Chaseových byla i tato hrobka z větší části v podzemí. Vystavěli ji bytelně z kamenů a dobře pálených cihel, důkladně spojených betonovou maltou. Dovnitř vedlo šest schůdků, hrobku chránil železný plot a zapečetěná brána. Když svobodní zednáři nechali odtáhnout těžkou náhrobní desku, zjistili, že vchod do hrobky je zazděný. Zedníci rozebírající cihly byli nabádáni k opatrnosti, aby nepoškodili kovový předmět, který všichni viděli skrze rozebíranou stěnu. Zedníci pracovali opatrně, ale rychle, takže už za chvíli bylo zřejmé, že onen kovový předmět je jisto jistě rakev v olověném pouzdře, vystrčená čelní stranou přímo k zazděným dveřím.
Svobodní zednáři tu stáli v naprostém ohromení. Jak se mohla těžká olověná rakev s pozůstatky sira Evana MacGregora dostat z výklenku na straně hrobky, otočit se o sto osmdesát stupňů a dostat se až přímo k zazděným dveřím? Kdo nebo co dokázalo s rakví pohnout, když hrobku zazdili a učinili ji zcela nepřístupnou už před více jak sto lety? A kdo způsobil vznik tří malých otvorů ve víku olověné rakve? Svobodní zednáři shledali všechny uvedené okolno sti za velmi podivuhodné a nepochopitelné, ještě více se však divili později, když zjistili, že v hrobce sira Evana není ani stopa po rakvi s pozůstatky Alexandra Irvina, která zde prokazatelně spočívala v době Evanova pohřbu. Zmateni, s prázdýma rukama, uzavřeli hrobku, z níž zmizela rakev s pozůstatky bývalého zednářského mága, a poté odešli ze hřbitova s úvahami o nevysvětlitelném zmizení svého drahého nebožtíka.
Pokračování přístě !
Rychlá nabídka
