Opus Magnum

Velké dílo party nadšenců, a v případě této knihy také jejího editora, Vladislava Zadrobílka, o Velkém Díle středověkých alchymiků, astrologů, mágů a myslitelů, přináší nejucelenější výčet otázek a možných náznaků odpovědí na odvěká témata. Především ale nabízí jiné pohledy, jiné otázky, jiné úrovně vidění. Pojďme zalistovat knihou (katalogem) Opus Magnum a nechejme se inspirovat k dalšímu zamyšlení. Čechy jsou křižovatkou dějin. Nejsme jenom mostem mezi západní a východní kulturou, mezi Balkánem a Severem, alte také mostem mezi středozemním hájem a severským lesem, mezi alpskými bylinami květinami severoněmeckých písčin. V polích u Znojma nebo v Bylanech u Kutné hory stály kruhové svatyně příkopů, obehnaných palisádami, s kůly, směřujícími ke hvězdám. Teprve o tisíc let později dorazilo umění stavět tyto "henge" na Britské ostrovy. U Makotřas je jedna z nejstarších astronomicky orientovaných svatyň na světě.

Co stojí za předivem vztahů mezi člověkem, geometrií a kosmem? Poznání, že jsme součástí jediné neuronové sítě světa, ptá se Václav Cílek v příspěvku "Čechy v magickém kotli".

Nabízí se úvaha: je náhoda, že praotec Čech zastavil na Řípu? Zcela jistě ne. Ale zcela jistě se tam nezastavil a neutábořil, protože z Řípu uviděl "zemi oplývající mlékem a strdím". Hora Říp je totiž velmi silně pozitivně nabitá. Určitě byla odjakživa místem rituálů a sezónních festivalů. Na místě, jako je Říp, se totiž člověk rychleji a snadněji dostává do transu. Chcete-li, náboženského transu. Je pak schopen vnímat krajinu a sebe ne odděleně, ale jako jeden velmi propojený celek. Staří Slované zcela jistě řídili svůj život v koloběhu ceremonií a rituálů stejně jako všechny jiné staré kultury. Zcela jistě měli své šamany a kněžky a rituální tance a zpěvy a nápoje. Praotec Čech na Řípu zastavil proto, protože na něm nalezl ideální místo pro konání sezónních rituálů, která v životě (nejen) jeho kmene té doby hrály naprosto rozhodující roli.

Účastníci seancí holotropního dýchání uvádějí jakési mimořádné stavy rozšířeného vědomí, ve kterých se "napojili" na svět rostlin, minerálů, celé planety nebo dokonce vesmíru. Podobně zažívali a zažívají (i když dnes již archetypálně a kulturně determinovaně) šamané různých etnik. Je to náhoda?

Je náhoda, že kostely a katedrály stojí tam kde stojí a jak stojí? Jaké tajemství znali středověcí stavitelé chrámů? Jaká symbolika zpevnila konstrukce a dovolila jakoby z ničeho nic vystavět téměř věčné kamenné knihy plné poselství o zákonem harmonie a řádu? Jak naši předkové rozeznávali zákony harmonie? Jak píše ve svém článku " Stavitelé a světlo boží moudrosti" D. Ž. Bor, Platonův výrok "Bůh neustále geometrizuje" shrnuje statisícileté zkušenosti a vědomosti lidstva, nepřestávajícího patřit k nebi. Veden jakýmsi geometrickým pudem (produkovaným chemismem dějin nebo archetypálními nebeskými vzory), člověk se vždy řídil zákony nebeských těles a pro nás dnes již neviditelnými siločárami na těle planety.

Z budovatelé jednoduchých oltářů, svatyní i gigantických kamenných staveb se postupně formovaly starověké stavební společnosti, sdružující ty, kteří už vědí a znají, a školící ty, kteří nevědí, ale hledají. Starobylé památky, monumentální chrámy i stavby zdánlivě bez účelu,... potvrzují, že takovéto školy existovaly již od šerého dávnověku. Svědčí o tom například fakt, že dóm v Cáchách má shodné uspořádání půdorysu s megalitickou stavbou Stonehenge, píše dále Bor a dodává se starověkými i novověkými hermetiky: tradice nikdy nebyla přerušena!

Je tedy náhoda, že znalci ve středověku velmi dobře věděli, stejně tak jako mistři feng-šui v Číně, šamané všech věků a dnešní proutkaři, že "všechno viditelné je jen znamením a tělem neviditelného"? Alchymisté jako první přirovnali gotickou katedrálu ke kamenné knize, která svá skrytá poselství předává prostřednictvím obrazů, znamení, značek. Dnes se ukazuje, ža každá katedrála je svou podstatou a tvarem gigantický zesilovač a akumulátor těch nejhlubinnějších lidských emocí, a vše v ní umístěné, tedy vitráže, sochy, symboly, varhany aj., má tento účel ještě dále posilovat. Gotický chrám vyjevuje univerzální obraz světa a vykládá jeho filosofii. Boethius citovaný Agrippou tvrdí: "Všechno, co od prvopočátku věcí příroda stvořila, zdá se být utvořeno podle číselných poměrů, jež vytryskly z moudrosti Stvořitelovy." Ještě dnes by bylo možno tuto zmrzlou hudbu sfér přehrát a znovu v ní objevit smluvené gesto dávných civilizací, píše Bor, které nám předává zdánlivě nijak obyčejnou pravdu: ačkoliv všichni víme, co je člověk, ne každému je známo, že člověk je to, co všichni víme.

V dnešním věku počítačů i současná věda s úžasem obdivuje krásu zviditelněné matematiky Mandelbrotových fraktálů, žasne nad řádem ukrytým v chaosu, a odvažuje se hovořit o onom neviditelném, kterým vše rezonuje jak tady na Zemi (teorie Ruperta Sheldrakea o morfických rezonancích), tak v prostoru vesmíru kolem nás. Existuje počítačem generovaná hudba sfér, jak o ní snil Kepler (jednotlivé planety sluneční soustavy hrají a pulzují v přesných rytmických i harmonických vztazích).

Je náhoda, že kostely v Praze stojí na místech, která odpovídají bodům na jakési neviditelné ale o to pravidelnější síti geometrických vztahů? Přečtěte si příspěvek Milana Špůrka Sakrální geometrie půdorysu města Prahy. Nelze než žasnout nad promyšlenými a celou historií města se vinoucími pokusy dávných moudrých zabudovat do půdorysu města harmonii vesmíru, o které my nevíme zhola nic, ale po které denně šlapeme, a která nás denně, aniž to tušíme, ovlivňuje.

Jan Ryšánek v článku Metoda podobností v esoterismu a teorie signatur píše, že základní schéma nauky o analogiích, sympatiích a dalších shodách nebo odlišnostech mezi vesmírem (makrokosmem) a člověkem (mikrokosmem) byly z hlediska Evropy rozpracovány od antiky až po evropskou renesanci a staly se součástí všeobecného povědomí jednotlivých ras a národů.

Milan Nakonečný se rozepisuje o pojmu a obsahu slova magie, klíčovém pojmu hermetismu, a o středověkém chápání magie jako "vědy, disponující tolika silami a utajující v sobě hojně těch nejvznešenějších mystérií, která pojednává o nejskrytějších věcech, o podstatě, moci a složení, hmotě, síle a účincích celé přírody. Učí nás poznávat, čím se věci rozlišují a v čem se shodují a jen v tom tkví její zázrační účinky, že slučujíc rozličné síly, všude spojuje a snoubí vhodné nižší s dary a silami vyššího. Proto je magie nejdokonalejší a nejvyšší vědou, vznešenou a posvátnou filosofií..." (Agrippa). Tedy ne něco opovrženíhodného ve smyslu nedávných a mnohdy ještě současných výroků některých představitelů oficiální materialistické vědy.

Kvantová mechanika, Sheldrake, Bohmův teorém, studium vědomí ale i "kolektivního nevědomí", výzkum endorfinů, rozdílností mezi levou a pravou mozkovou hemisférou člověka, a spousta dalších informací z nejrůznějších oborů potvrzují dávná zjištění našich předků. Člověk má ve svém mozku (hardware) a mysli (software) neuvěřitelně dokonalý přijímač a vysílač, anténu, radar a sonar, a zatím ještě nevědomě, ale stále častěji, dokáže vnímat i děje na úrovni atomů nebo galaxií. Tím, jak myslí a jedná, vytváří svět kolem sebe.

Vojáků a zamilovaných se nemoc nechytá, tvrdí jedno středověké přísloví. Voják, který může každým okamžikem zemřít, i zamilovaný, který za mrznoucího deště leze do okna své milé, neonemocní. Jejich imunitní systémy, jejich mozky a celé bytosti jsou sjednoceny převládající ideou. Celé části jejich mozků a těl jsou nasyceny určitými chemikáliemi, které synchronizují elektrickou a tedy i chemickou činnost jednotlivých buněk a neuronů. Vzruchy v neuronech se seskupí do určitých rytmických vln, a ty pak určují průběh emocí (a spousty dalších procesů). Jedna (například zvuková) vlna se pak potká s druhou a vytvoří ne pouhý součet dvou vln, ale interferenčně dají vzniknout vlně třetí či čtvrté, které by jinak nevznikly.

Vraťme se zpátky do minulosti. Rituál, vykonávaný v pravidelný (posvátný) čas na stejném místě (zemskou radiací příznivě ovlivňující synchronizaci mozkových hemisfér a procesy rozšiřující vědomí) ladí vědomí zúčastněných na rytmy a vjemy přesahující možnosti smyslů.

Naši předkové tak objevili nejen vliv planet a hvězd (a současné objevy synchronizace periodicity výskytu slunečních skvrn s posvátnými rytmy, kterými se řídili Mayové i Indové a Číňané, a které skutečně odpovídají i jednotlivým typům západního nebo čínského horoskopu, vědecky potvrzují, že to, že to funguje, není náhoda), ale i umění nalézat a kultivovat místa, která jsou lidem příznivá. Na nich pak vykonávali své rituály, tam Keltové, Slované a pak křesťané stavěli své svatyně a kapličky, tam se sezónními festivaly a rituály a dalšími metodami, jak se pomocí transu dostat do stavů rozšířeného vědomí, naši předkové "ladili" na planetární a vesmírné cykly a jevy. Objevili, že rozšířené vědomí umožňuje naladit se a vnímat makrokosmické i mikrokosmické procesy, organické i anorganické jevy. Objevili, že člověk se může vyladit na harmonii vesmíru, jeho očím neviditelně ukrytou ve všem, co ho obklopuje.

Shrňme to a zjednodušme: člověk, který se umí "naladit" na rytmy a svým smyslům skryté informace o prostředí, a jaksi nevědomě (i věda přiznává, že vědomě vnímáme jen 10% z toho, co náš mozek registruje) je registruje a je pak schopen reagovat, jako mág, magik, šaman, a správně se rozhodovat, na základě mnohem více informací, lépe funguje. Používá to, čemu říkáme intuice, nebo šestý smysl. Náš mozek má neuvěřitelné rezervy. Nebyly alchymické, jógické, šamanské, taoistické a jiné rituály stále stejnými ( i když formou se lišícími) pokusy a postupy, jak se "vyladit" na vysílání země, vody, ohně, rostlin, zvířat, lidí, a jak daleko hlubinněji chápat jevy, jejichž jsme součástí?

Když to dokáže ten či onen léčitel, mág, šaman, proutkař, léčitel a sensibil, tak to znamená, že to může dokázat každý z nás.

Zatímco při neuvěřitelně rychlých obratech hejn pátků či ryb se nikdo nikdy nesrazí, člověk dokáže zařídit srážku letadel či lodí na širém moři. Zatímco australští Aboridžinci a indiánští šamané cítí zemětřesení tři dny předtím, než nastane, a dokonale se orientují v prostoru, my dokážeme zabloudit v rodném městě. To ale neznamená, že jsme smysl pro prostor a schopnost vnímat smysly nezjistitelné informace ztratili. Je to v nás, jen zasuto a překryto jiným způsobem vnímání světa.

Když drogově závislý člověk abstinuje deset let, měl by být i na buněčné úrovni zcela čistý. Vždyť za 7 let se vymění každá buňka v lidské těle. Jakmile si ale vezme drogu, je tam, kde byl před deseti lety. Hmota, která by si mohla pamatovat, sice již neexistuje, ale informace je někde navěky zakódována.

Obraťme minci na pozitivní stranu: jakmile se jednou naučíme jezdit na kole či na bruslích nebo na lyžích, i když pak dvacet let nejezdíte, stačí pár metrů a my si vzpomeneme. Stejně tak máme každý z nás ve své mysli zakódovánu schopnost cítit vibrace země, rozpoznat kde v krajině je ukryt pramen, která část je pro dlouhodobější pobyt nevhodná, která naopak člověka otevře a rozšíří způsob jeho vnímání přírody. Jinými slovy, schopnost naladit se na to, co chceme. Na svět lidí (a zkušený čínský taoistický lékař jen z pohledu na vás určí, zda máte či nemáte vředy, jaký vedete život, jaký máte převládající vlastnosti, a jak tedy asi budete reagovat – je tedy schopen předjímat vaše reakce), zvířat a rostlin (jak pozná kráva či králík, která rostlina je jedovatá? Proč kytky, na které babičky hovoří, rostou lépe a jsou zdravější?), ale i kamenů, krystalů, nebo vesmírných rytmů a jevů.

V menhirech, megalitických stavbách, v gigantických malbách Cuzca, ve středověkých katedrálách, v alchymických spisech, ale i v učebnicích o józe těla, dechu či zvuku, o akupunktuře, o cvičení tai-či a síle čchi, o masážích reiki či šiacu, ale i v geometrické konstrukci kmene stromu, stébla trávy či obilí, v interferenci vln na vodní hladině, tam všude je někde hlouběji, někde jen těsně pod povrchem skryta harmonie vesmíru. Pyramidy, dráhy meridiánů, čakry, mandaly, hudební harmonie, ekliptické dráhy planet či elektronové slupky v atomech, tvary listů buku či lípy nebo bambusu, to všechno jsou člověkem zatím zjištěné viditelné či slyšitelné manifestace onoho neviditelného Velkého Díla skutečnosti, kterou obývám, a pozvánky na cestu dovnitř, za hranice tělesných smyslů a hmoty. Jak dole, tak nahoře.

Až budete listovat nádhernou a jen zdánlivě drahou knihou Opus Magnum, čtěte příspěvky jednotlivých autorů nejen jako souhrn historických informací, ale také jako inspiraci a výzvu k zamyšlení a k pokusu "vyladit" se pomocí údajů v knize (a exponátů na výstavě samotné) na středověké snahy o pochopení a rezonanci v řádu světa.

Články filosofa Zdeňka Kratochvíla (Kořeny alchymie, hermetismu a gnóse), D. Ž. Bora (Skrytá stavba, Renesanční alchymické komixy, Pražský Faust aj.), moderního vědce astrologa Milana Špůrka (Astrologická chodba Valdštejnského paláce v Praze), historika hermetických věd Milana Nakonečného (Martinismus, Universalia), Vladimíra Sadka (Čím může kabala oslovit dnešního člověka? Rabi Low a tradice o Golemovi), historika Vladimíra Kuncitra (Alchymie v Českých zemích) a dalších jsou navíc velmi bohatě ilustrovány mnohdy dosud nikdy nepublikovanými rytinami, obrázky a ukázkami původních rukopisů.

Kdyby alchymista z doby Rudolfa II. viděl, jak snadno, stiskem knoflíku dálkového ovladače, pouštíme televizor či ovládáme chod svých přehrávačů na dálku, žasl by a hovořil o zázraku. Zcela jistě by i televizi, telefon a zvláště Internet považoval za zázraky zázraků. Co by za to ale dal! Tenkrát měl velmi málo informací a možností. Přesto se někteří z tehdejších hledačů harmonie dotkli podstaty všeho. To, že se jim to povedlo, svědčí nejen o jejich nezměrném a gigantickém úsilí, ale také o tom, že to jde: že jak dole, tak nahoře. A pokud to někteří dokázali tenkrát, můžeme to dokázat, zvláště s dnešními možnostmi, i my. I my všichni jsme, nebo bychom mohli být, soudobými alchymisty, mágy a šamany, kteří se snaží pochopit řád v současném chaosu moderní společnosti.

Pomocí zázraků technologie se pokoušíme pochopit zázračné možnosti svého těla a života. To je náš současný způsob, jakým hrajeme nekonečnou hru stvoření. To je náš způsob, jak spoluvytváříme Velké Dílo, Opus Magnum humanity. Každým svým činem, každou svou myšlenkou. Díky starověkým, středověkým i novověkým hledačům harmonie v makro i mikrokosmu se i my můžeme kochat řádem ve zdánlivém chaosu. Díky jejich práci, omylům i objevům, dnes začínáme rozeznávat svou zodpovědnost za svět, ve kterém žijeme. Díky velkému dílu organizátorů výstavy a editorů knihy se můžeme i my vyladit na své individuální Opus Magnum. Nepromeškejme tuto unikátní a neopakovatelnou příležitost.


Převzato:

Metatron bloguje