15.12.2012 | Děkanovi Katolické teologické fakulty UK
ThLic. Prokop Brož, Th.D., děkan Katolické teologické fakulty UK, Thákurova 3, 160 00 Praha 6
Vážený pane děkane,
jak je obecně známo, celá řada našich vědců se po převratných událostech z roku 1989 již opět zcela svobodně a otevřeně hlásí ke své víře. Podle mých zkušeností pak naši vědci, které lze považovat za praktikující katolíky, v případě fenoménů vážících se k lidské psychice začasté soudí, že stejně tak jako oni odmítají i naši katoličtí teologové staré pověry. Mnohé však svědčí pro to, že tomu tak nebývá.
| Celý článek ›
V současné době se kupříkladu po internetu (k jehož užívání jakožto nové reality vyzval katolíky Svatý otec, jak říká Mons. Lucio Ruiz, šéf Internetové kanceláře ve Vatikánu) šíří rozhovor s P. Vojtěchem Kodetem pro Katolický týdeník 10/2007, který byl znovu zveřejněn v lednu tohoto roku na webu Cyrila Vojtěcha Kodeta, ThD., karmelitána (O. Carm.), věnujícího se duchovnímu doprovázení, službě uzdravování, nebo osvobozování, přičemž je také členem týmu, který připravuje a organizuje letní tábory pro mládež (vojtechkodet.cz). Na těchto stránkách je mimo jiné za objektivní realitu de facto označováno prokletí spolu s posedlostí.
A tak jsme tu na počátku 21. století jako s realitou konfrontováni se starobylou pověrou, že "prokletí a s ním spojené duchovní zátěže jsou dalším negativním následkem, který může ovlivnit život celé rodiny do několika generací", přičemž "naprostá většina prokletí na lidi dopadne bez jejich konkrétního zavinění. Stanou se obětí kletby, i když nic špatného neudělali" (Okultismus, dne 7.1.2012). Zde také doktor teologie Kodet propaguje vymýtání zlých duchů, známého atributu fantastického žánru filmové produkce, čemuž se nelze divit, když on sám v minulých letech u nás praktikoval exorcismus. Ovšem i Jaroslav Brož, Th.D., S.S.L., vedoucí Katedry biblických věd na Vaší fakultě, nakonec v rozhovoru pro periodikum Instinkt letos prohlásil: "V každé diecézi je několik kněží, kteří se vymítání věnují. Zvlášť v Praze jsou zapotřebí. Já to taky vykonávám. Když mám čas, tak i několikrát za měsíc" (Tomáš Čechtický - Satan mezi námi, Instinkt č. 5/12, 03.02.2012). To potom však setrvávám v bludu, neboť žiji v přesvědčení, že podle našich teologů jsou zlí duchové "absolutně poddaní Stvořiteli a jeho moci" a nemohou žádným způsobem ovládat duši člověka, nebo zrušit jeho svobodu.
Největším paradoxem je však P. Vojtěchem Kodetem uváděná interpretace jevů z mnohde u nás dosud praktikovaných spiritistických seancí, tedy tzv. projevů mediumity: "Jestliže jsi vyvolával duchy a získával jsi od nich odpovědi na otázky, především pokud tyto odpovědi byly logické, musíš počítat s tím, že jsi navázal kontakt se zlým duchem nebo v nejlepším případě se zavrženou duší" (Co vede k otročení zlému?, dne 10.1.2012). Následně pak v další stati k tomu představený karmelitánů pater Vojtěch Kodet podotýká: "Jakákoli komunikace se zemřelými mimo modlitbu za ně je spiritismus, při kterém nejde o komunikaci s duchem zemřelého, ale se zlým duchem, který se za hlas zesnulého vydává" (O prokletí, posedlosti a působení Zlého, dne 26.1.2012). Ještě že amatérský psycholog a psychiatr Vojtěch Kodet na svých stránkách alespoň netvrdí, že hypnology navozený trans je "závažným hříchem proti prvnímu přikázání", i když jeho úvahy na téma hypnózy svědčí o sympatiích k takovýmto postulátům, přicházejícím k nám z Ukrajiny.
Jako publicista se snažím, pane profesore, v posledních letech naši veřejnost přesvědčovat o tom, že tzv. projevy mediumity ze spiritistických seancí v podobě nejrůznějšího klepání, bouchání, případně i ozónového odéru (v dávných dobách považovaného za puch pekelných mocností), nemají nic společného s žádným nadpřirozenem, s žádnými nečistými silami, s žádnými duchy či dušemi zesnulých příbuzných a přátel, že také žádné tzv. médium ve skutečnosti nikdy nenavazuje kontakt se záhrobím, a že v případě pravdivých a logických odpovědí takovéto informace vždy pocházejí od živých lidí z masa a kostí. Přičemž s názorem, že "spiritistické učení je pověra” se samozřejmě ztotožňuji. Ve skutečnosti se plně ztotožňuji i s ironickou poznámkou biologa Thomase Huxleye, jenž dne 29. ledna 1869 v dopise určeném londýnské Dialektické společnosti napsal: "Jediná dobrá věc, která by podle mého názoru mohla vzejít z důkazu pravdivosti spiritismu, byla by novým argumentem proti sebevraždě. Lépe žít jako metař než jako nebožtík žvanit nesmysly ústy média, které se za jednu guineu dává najmout k seanci.”
Je obecně známo, že se katolická církev (na rozdíl od církví protestantských) distancovala od spiritismu prohlášením Sv. Officia v roce 1917, tedy po té, co se do výkladu průvodních jevů mediumity zapojily někteří přírodovědci, svými poznatky popírající mezi laickou veřejností tehdy značně rozšířenou víru v "přivolávané duchy". O nejrůznějších fyzikálních projevech mediumity se diskutovalo již ve druhé půli 19. století a v dané problematice se můžeme díky historickým pramenům docela dobře orientovat. S nejrůznějšími projevy mediumity a poznatky badatelů naše teology seznamoval i římskokatolický kněz Josef Novotný (1872-1926), profesor Teologické fakulty na Univerzitě Palackého v Olomouci, známý svou kritikou spiritismu, ve kterém spatřoval nebezpečí pro udržení jednoty katolické církve: několik jeho stěžejních článků nalezneme v periodiku Časopis katolického duchovenstva, které vycházelo do roku 1949 a dnes je k dispozici v digitalizované formě na webu Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Se zdánlivými projevy duchů coby přírodními jevy byli katoličtí teologové u nás seznámeni také ve 20. létech minulého století, kdy se jimi zabýval např. významný český psychiatr MUDr. Jan Šimsa či Dr. Oskar Fischer, profesor neurologie a psychiatrie na Německé univerzitě v Praze. Jimi se pak zabýval i katolický teolog a filozof, univerzitní profesor Alexander Spesz (1889-1967), jenž studoval v letech 1905 - 1913 filozofii a teologii na Papežské gregoriánské univerzitě v Římě, kde získal doktorát filozofie (1911) a doktorát teologie (1915), vědeckou hodnost ThDr. pak roku 1930 na pražské Univerzitě Karlově.
Teologie jakožto organicky uspořádaná pestrost propojuje mnoho různorodých oblastí - od spirituality a kritického myšlení, církevního života a nezávislé filozofie, faktografie a křesťanské etiky, až po historii a odpovědnost za současný svět. I proto na základě zákona č. 163/1990 Sb. s účinností od 10. května 1990 byla do Karlovy univerzity spolu s evangelickou a husitskou fakultou inkorporována Katolická teologická fakulta, jejíž počátky sahají do roku 1348, aby se tak opět stala jedním ze symbolů české vzdělanosti.
Naše vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou "vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti" dle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách. A Vy sám, pane profesore, nejenže jste licenciátem teologie a doktorem teologie, ale především děkanem a tím též předsedou Vědecké rady Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy.
Rád bych tedy vzhledem k těmto skutečnostem, pane profesore, znal zcela jasné a zřetelné stanovisko děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy (dle našich zákonů veřejné instituce) k některými duchovními u nás šířeným pověrám spojeným s exorcismem a v případech projevů mediumity též s údajnou komunikací se zlým duchem, jenž se má vydávat za zesnulého.