21.10.2010 |
Když umírala moje prababička, sjely se k ní všechny děti, aby se s ní rozloučily. Agónie netrvala dlouho. Večer nastal konec. Mrtvá ležela v kuchyni na posteli, zatímco celá i rodina truchlila vedle ve světnici. | Celý článek ›
Najednou můj praděd povídá: "Musím se oženit, přece nemůžu zůstat bez hospodyně." Jakmile to dořekl, někdo zprudka zabušil na okénko světnice, které vedlo do zahrady. Za ní nebylo nic, jen stráň a les.
Všichni leknutím vyskočili a děda hned utíkal ven podívat se, kdo to buší. Nikoho však nenašel. A tak se všichni shodli, že se tak ozvala zemřela prababička, které se nelíbilo, že sotva zavřela oči, její manžel už pomyslil na svatbu.
Musím dodat, že v té době bylo pradědečkovi 68 let a i přesto se opravdu znovu oženil a žil v dalším manželství šťastně ještě dvacet let až do své smrti.
Rychlá nabídka
