7.5.2010 | S mými rodiči jsme se několikrát stěhovali, až jsme nakonec zakotvili na jižní Moravě. Zde rodiče koupili jeden velmi starý domek. Tenkrát jsme byli šťastní, že máme konečně vlastní střechu nad hlavou, a nikomu nevadilo, že je domek z větší části stavěný z kotovice a jedna část má zeď ještě kamennou.
(Je to údajně pozůstatek kláštera.)
Zvláštní na tomto domku bylo, že do půlky stavení bylo vše v pořádku. Ve druhé polovině byla stále zima, nevlídno a šedo. I v zahradě jsme já a moji dva sourozenci měli zvláštní strach i ve dne. Jako tehdy dvanáctiletá slečna jsem pomalu začínala mít jiné zájmy než pozorovat, co se děje. Jedno jsem ale vnímala. Moji rodiče se stále častěji dohadovali kvůli malichernostem a každý to řešil po svém. Taťka čím dál častěji utíkal do revíru (byl myslivec) a mamka se víc a víc upínala na nás, děti. Náš domeček pomalu, ale jistě chřadl a nakonec se rodinná rada rozhodla ho zbourat a na jeho místě postavit nový. To už jsme od sousedů věděli, že dům za svou dobu existence vystřídal mnoho majitelů a skoro všichni měli dříve nebo později velké problémy v manželství. Skoro nikdo v něm nevydržel déle než dva tři roky. My jsme nebyli výjimkou. Proslýchalo se, že dům proklela i s jejich obyvateli stařenka, která nechtěla, aby se její děti odstěhovaly.
Domeček jsme zbourali a začali stavět nový na stejném místě. Trvalo to deset let a my zatím bydleli v jiném pronajatém domku, kde nám bylo fajn, takže jsme odtud ani nespěchali. Se stavbou nového domu byla spousta problémů, ovšem ještě horší to bylo, když jsme se do novostavby nastěhovali. Rodiče začali podnikat, ale v krátké době zkrachovali. Za nějaký čas začaly znovu mezi nimi velké problémy, to jsem já už byla vdaná a měla dvě děti.
Pak se stalo, že se nám začala zjevovat duše staré ženy, která na nás zle koukala. Nejprve jen v domě, pak překvapila sestru i během řízení auta. Moji dcerku jednou večer tak vystrašila, že jsem ji nemohla utišit. Jednou večer při úplňku jsem viděla siluetu ženy vznášející se nad pozůstalou zdí kláštera. Situace u nás doma se stále vyhrocovala, začaly problémy se splácením půjčky na dům, a tak se rodiče rozhodli dům prodat. Trvalo to skoro rok a půl, než se jim to podařilo. Do domu se pak nastěhoval mladý pár s malým dítětem. Za nějaký čas jsem se dozvěděla, že i oni začali mít problémy v manželství.
Není to však můj jediný zážitek. Občas nás navštěvovali i jiní duchové. Jednou přišli za dětmi, jindy za námi - dospěláky. Zjistila jsem, že kousek od našeho domu je hřbitov. Pak mi bylo jasné, proč jsou jejich návštěvy tak časté.
Z dopisu časopisu Spirit č. 50/2003, paní Renaty S. z Vídně
Rychlá nabídka
