12.7.2011 | Během necelých padesáti let zemřeli v domě čtyři lidé násilnou smrtí. Klid tam není dodnes. Dům číslo 11 v Otíně na Jihlavsku je zřejmě raritou v celé zemi. Přestože je to nejmenší rodinný dům v obci, přitahuje ty nejtragičtější události, které se v Otíně, kdy staly. Místní mluví o prokletí, které na dům snesli starousedlíci na konci druhé světové války, kvůli vraždě zemědělce, protože odmítl jít s dalšími Němci do takzvaného odsunu.
| Celý článek ›
"Politika ho vůbec nezajímala, byla to sprostá vražda," řekl jeden z posledních pamětníků v Otíně Josef Máca.
V roce 1991 místní mladík v tomtéž domě zavraždil staršího muže, který se do domku po zavražděném zemědělci nastěhoval. O dva roky později se v domě číslo 11 vraždilo znovu. Kvůli neshodám zastřelil muž manželku a pak sebe. Mrtvá těla našel jejich tehdy šestnáctiletý syn. Zavražděná žena byla navíc dcerou před dvěma lety ubitého muže.
Od poslední události sice uběhlo osmnáct let, ale ve vsi je stále cítit napětí z hrůz, které lidi potkaly. Tajemné prokletí se nad domem stále vznáší. Napjaté sousedské vztahy mohou kletbu podle místních oživit.
Rudé gardy si v květnu 1945 přišly do otínského domu číslo 11 pro Jakuba Jeřábka, aby ho poslaly do odsunu s ostatními Němci.
Jenže zemědělec, u něhož sloužili Češi jako pacholci a děvečky, si postavil hlavu a odmítl svůj dům opustit. Členové Rudých gard byli stejně neoblomní – a když jim došla trpělivost, muže zastřelili.
"Udělali to přímo před brankou na dvorku," zavzpomínal devětasedmdesátiletý pamětník Josef Máca, jehož babička byla sestrou Jakuba Jeřábka.
Tělo zavražděného pak gardisté vhodili do jámy a zahrnuli hlínou. Místo bylo dlouho neoznačené. "Příbuzní asi po deseti letech ostatky vykopali a v papírové krabici a na kole je převezli na hřbitov, kde byly uloženy do hrobu," vzpomíná Josef Máca.
Jeřábkův osud připomíná příběh z Dobronína na Jihlavsku, kde byly nalezeny dva masové hroby údajně zavražděných Němců také z května 1945. Josef Máca prý dokonce ví, kdo jeho příbuzného zastřelil, ale už o tom nechce mluvit.
Vraždy pro peníze a ze žárlivosti
Od Jeřábkovy smrti se mezi místními říkalo, že je dům číslo 11 prokletý a toho, kdo v něm bude bydlet, nečeká nic dobrého. Prvním, kdo se stal obětí kletby, byl Stanislav Z., který se do domku nastěhoval po zavražděném zemědělci.
Osmnáctiletý Martin H., jenž bydlel jen o dva domy dál, přišel 29. listopadu 1991 krást, ale starší muž ho zřejmě vyrušil. Mladík zpanikařil a muže ubil násadou od krumpáče. Z místa činu si pak odnesl padesát korun a tranzistorové rádio. Policie ho však dopadla a soud ho za loupežnou vraždu poslal na dvanáct let za mříže.
Po čase se do domu nastěhovala dcera zavražděného Jitka K. s manželem Františkem a čtyřmi dětmi. Jenže jejich soužití nebylo idylické. Často se hádali a jejich vztah vyvrcholil 30. listopadu 1993 tragédii. František svou čtyřicetiletou ženu zastřelil několika ranami z pistole ráže 7,65 mm a pak obrátil zbraň proti sobě.
"Motivem činu byly neuspořádané rodinné vztahy a žárlivost," připomněl Vladimír Matoušek, který se dlouhá léta věnoval vyšetřování násilných trestných činů.
Dům číslo 11 si tak vybral už čtyři oběti, které zemřely násilnou smrtí...
Pamětníkem všech tragédií byl i Jaroslav Bártů, který v Otíně žil od roku 1941. Letos zemřel, ale vždy byl přesvědčen, že je dům prokletý. Už před osmnácti lety to řekl Novinám jihlavského regionu.
Kletba se dá zrušit
Duchovní Karel Doležal z Křesťanského společenství Havlíčkův Brod říká, že má s podobnými kletbami zkušenosti. A že je třeba, aby kletbu někdo zrušil. Podle něj to nemusí udělat jen duchovní, ale i běžný člověk. Například ten, který nyní v domě bydlí.
"Věděla jsem, co všechno se v domě stalo a první rok se mi tu nespalo dobře, ale teď už je to lepší. Zvykla jsem si na to," svěřila se žena, která v domě žije a jejímž partnerem je vnuk zavražděného Stanislava Z.
Podle kazatele by lidé podobné prokletí neměli brát na lehkou váhu. V Otíně je už sice několik let klid, ale napětí je ve vesnici stále patrné. Zvlášť když vrah Stanislava Z. si svůj trest odseděl a vrátil se do domu, kde bydlel. Tedy jen o dva domy dál, než stojí prokletý dům číslo 11, v němž vraždil a v němž stále bydlí i vnuk oběti.
"Vždycky když se opije, tak mu vyhrožuje, že se mu za vraždu dědy pomstí," řekla žena z domu číslo 11. Vnuk je v současné době sice ve vězení a nějakou dobu si tam ještě pobude, ale je jisté, že je na čase prokletí zrušit dřív, než se stane další tragédie.
Stonařovská tragédie
Pouhé dva kilometry od Otína je Stonařov. I tam je dům, kde zemřeli násilnou smrtí čtyři lidé. Na rozdíl od domu v Otíně však během jediné noci.
V neděli 18. března 2001 jednadvacetiletý Martin K. vnikl do domu své bývalé přítelkyně a postupně zavraždil jejího otce i matku. V domě pak čekal na přítelkyni, až se vrátí z diskotéky. Když přišla domů, tak nejdřív zastřelil ji a pak sebe. A proč to udělal? Neunesl, že se s ním dívka rozešla.
Rychlá nabídka
