Neobyčejně detailní a přesné popisy mory však poskytli středoevropští etnografové již v 19. století. Na tomto místě považujeme za vhodné se k těmto charakteristikám vrátit a po kritické revizi a porovnám dospět možná k méně suchopárným závěrům než byly ty, jež formuloval Wollman před více než osmdesáti lety.
Mora je obvykle, ale ne vždy, bytost ženského rodu. Je-li rodu mužského, říká se jí v českých zemích morous, v Polsku morus (Máchal 1891: 175) a mezi německy mluvícím obyvatelstvem Alp nebo Schrettel. Morou může být někdo od narození, někdo se jí stane zásahem jiné osoby. Zjevuje se v různých podobách, tlačí své oběti na prsou, až je zadusí, a to nejčastěji v noci, ale mnohdy i za dne (Kolberg 1882: 43). Mezi její oběti patří děti různého věku, dospělí i staří lidé.
V jihočeské vesnici Výheň se lidé na počátku minulého století domnívali, že mory jsou osoby s úplně plochýma nohama (Zítek 1906: 435). Tato představa byla rozšířena po celé střední Evropě až po rakouské Korutany. V jižních Cechách také věřili, že morou se stane dítě narozené na Tučný čtvrtek o půlnoci, je-li úplněk, anebo obecně v nevhodnou dobu (Skrzyška 1890: 109). (57) Tyto děti měly mít již v okamžiku narození dva zoubky, dále měly mít srostlé obočí (Košťál 1891: 273), "husté jak sametová šnůrečka a černé jak noc, a vlásky jako len" (Zítek 1906: 435).SBKdo se odváží pohlédnout na takové dítě, je uhranut a duše mory ho časem zadusí. Dotyčný člověk začne blednout a hubnout, i když třeba jí a pije nestřídmě (Kolberg 1884: 99), až je nakonec vyzáblý "jako požatý klas" (Zítek 1906: 435). V kraji kolem polského Krakova se domnívali, že když se v rodině narodí sedm dcer, jedna z nich určitě bude mora (Kolberg 1874: 68).
Morou nebo morousem se mohlo také stát dítě, jež matka napřed odstavila a pak začala opět kojit (Vísek 1902: 277)." Ve východních Cechách rovněž radili matce, aby znovu nekojila, pokud se vzdálila z domu déle než na den, protože dítěti údajně hrozilo, že se z něj stane náměsíčník nebo dokonce morous. V Srbsku se zase tradovalo, že pokud by baba po porodu nespálila zbytky plodové blány, tj. "košilky", s níž se dítě narodilo, novorozené děvče by se v budoucnu proměnilo v moru (srv. Košťál 1891: 274).
Matka mohla být příčinou proměny vlastního dítěte v moru také tehdy, když nevstoupila do kostela, jak se sluší a patří, nebo když do něj vešla ještě před příchodem kněze (Pájek 1884: 106), anebo když se rozhlížela kolem sebe ve chvíli, kdy se přiblížila k oltáři (Slabá 1908: 455). Riskovala rovněž, že bude matkou mory, jestliže během šestinedělí vyšla ze svého pokoje ve chvíli, kdy zvonily zvony na Velký pátek (Bouchal 1906: 167).
Zvláštní pozornost se věnovala křtu. Matka nesměla nést nepokřtěné dítě dovnitř kostela (Zíbrt 1889: 212; Košťál 1891: 274). Jistou opatrnost poblíž posvátných míst musel dodržovat i kmotr dítěte (Zítek 1906: 436). Mohl totiž způsobit jeho proměnu v moru, kdyby během křtu ve formuli "chci víru" místo slova iviara (polsky "víra") vyslovil slovo mářa, což je jedna z polských variant mory.
V Polsku však byla známa možnost nápravy pro ty, kteří se nevědomky dopustili chyby a vzápětí si to uvědomili. Např. v Mazovsku se v případě nesprávného průběhu křtu dítě pokřtilo znovu jiným jménem, aby se vyloučila jeho proměna ve zmaru (Tbppen 1892: 179).
Pokračování
Podle : Maiello, Giuseppe: Vampýrismus v kulturních dějinách Evropy. Nakl. Lidové noviny, Praha, 2004
Rychlá nabídka
