První případ, uvedený pod letopočtem 1333, se udal v Blově poblíž Kadaně a jeho protagonistou byl pastýř jménem Myslata. Ten se po smrti začal toulat krajem, děsil a škrtil místní obyvatele. Když ho probodli kůlem, nijak mu to neublížilo, naopak ironicky prohlásil: "Byli na mně zlí, ale dali mi hůl, abych se mohl bránit psům...". Upírovo řádění skonalo teprve poté, co jeho tělo bylo spáleno, i když ještě dokonce v den své kremace (což je velmi zvláštní případ) stačil přivodit smrt několika dalších osob tím, že pouze vyslovil jejich jména (viz Emler 1882: 480- 81).
Ve druhém případě byla upírem žena. Podle Neplacha se události spojené s vampyrismem odehrály roku 1340 ve vsi Levíně. Neplachovo strohé vyprávění se omezuje na hlavní fakta (nějaká žena byla pohřbena před rokem 1340, pak začala sužovat a dusit lidi, byla probodena kůlem a nakonec spálena, protože pouhé probodnutí nestačilo k tomu, aby zanechala svých zlovolných činů, atd.). Hájek (1.312.b) obohacuje tento příběh o prvky pozdějšího původu, např. o to, že dotyčná žena byla zaživa čarodějnicí, nebo že kůl určený k probodnutí byl dubový; tím prokazuje dobrou znalost dobových magických zvyků i soudní praxe, jež se za jeho života uplatňovala k přemožení upírů (Wollman 1921: 48)."
Je tedy velmi pravděpodobné, že ve střední Evropě vedle studia kronikářských a literárních pramenů právě zkoumání soudních dokladů může vynést na světlo ještě mnoho dalších případů vampyrismu, kromě těch, jež jsou prozatím známy úzkému okruhu odborníků.
O jednom případu, který se stal v trutnovském kraji roku 1576, vypráví jednak místní kronikář a současník událostí Šimon Huttel (1530-1601), jednak Bohuslav Balbín ve svém historicko-vlastivědné spisu Miscellanea historka Regni Bobemiae. Stefan Huber byl po své smrti považován za upíra kvůli obvyklému příznaku, totiž že jeho tělo bylo po otevření hrobu nalezeno v neporušeném stavu. Zvláštností tohoto upíra bylo to, že když mu během další procedury vytrhli srdce, bylo ještě plné krve (Balbín 1681: 209; viz Schlesinger 1881: 76).
O několik let později také ve slezské Vratislavi zaznamenali případ vampyrismu, který došel jistého mezinárodního ohlasu, protože byl uveden v předmluvě k novému vydání proslulého spisu La strega (Strasburk 1612), jehož autorem byl italský humanistický filosof Pico della Mirandola (1469-1533). Rovněž ve Slezsku, v kraji poblíž Bolkowic, se v roce 1675 odehrála událost, při níž byl poprvé popsán postup, který byl potom použit i v dalších případech vampyrismu, totiž že mrtvole uťali hlavu a lebku jí uložili mezi nohy (Kuhnau 1861: 166).S
Další případy byly zaznamenány v celé střední Evropě; zmiňuje se o nich zejména (iabricl Rzazynski ve svém pojednání Historia naturalis curiosa rcgni Poítmie (1721). Ostatně tato léta jsou již úsvitem "zlaté doby" vampyrismu, kterou jsme popsali v kap. 1.1.
Zůstává otázka, proč vampyrismus ve střední Evropě, přesvědčivě doložený archeology pro období prehistorické, protohistorické a raně středověké, a dále historiky až do konce 18. století, je na Západě ještě Často považován za jev omezený převážně na Srbsko, Moravu a Slezsko. Domnívám se, že odpověď je velmi prostá. Všechny dosud citované práce o vampyrismu, kromě Calmetových disertací a jeho Traité, nedosáhly příliš výrazného čtenářského ohlasu, což bylo způsobeno pravděpodobně tím, že byly napsány v latině nebo v němčině a nemohly se tedy těšit všeobecné známosti a rozšíření jako francouzsky psané práce Calmetovy. Právě Calmet často charakterizuje upíra jako toho, kdo "vysává krev", což je, jak jsme dosud mohli vidět, rys pro něj sice příznačný, ale nikoli jediný. Z tohoto důvodu se výzkum příliš nezaměřoval na fenomén mory, jež se stala hlavním tématem studie Franka Wollmana až takřka o dvě století později.
Pokračování
Podle : Maiello, Giuseppe: Vampýrismus v kulturních dějinách Evropy. Nakl. Lidové noviny, Praha, 2004
Rychlá nabídka
