Zjevení

Klasický případ


Za pravdivost následujícího příběhu se zaručil viktoriánský kněz. O tajemném setkání na hřbitově vypráví Alfred Bard:

"Jsem zahradník zaměstnaný v Sawstonu. Cestou z práce domů vždycky procházím přes hřbitov Hinxton. V pátek 8.května 1885 jsem se vracel domů jako obvykle. Když jsem vešel na hřbitov, pozorně jsem se rozhlédl, jestli uvidím osla a krávu, kteří obvykle lehají hned za vraty. Jak jsem se tak rozhlížel, podíval jsem se přímo na kamennou hrobku, kam byl nedávno pochován pan de Freville. Pak jsem uviděl paní de Frevillovou, jak se opírá o zábradlí hrobky, oblečená stejně jako jsem jí vídával, v čepci co vypadal jako uhlák, v černé blůze a černých šatech. Dívala se na mně. Její tvář byla úplně bílá, mnohem bělejší než obvykle.

Znal jsem ji z dob, kdy jsem býval její zaměstnanec. Nejdřív mě napadlo, že přišla do mausolea ve svém parku, jak to někdy dělává, otevřela ho a vešla dovnitř. Myslel jsem, že pan Wilson, zedník z Camridge, něco v hrobce dělá. Prošel jsem kolem hrobky,abych se podíval, jestli jsou vrata otevřená, a pořád jsem jí při tom sledoval zrakem, nikdy jsem od ní nebyl dál než pět šest metrů. Prošel jsem mezi kostelem a hrobkou, které jsou od sebe tak 4 metry, a natahoval jsem krk, jestli je hrobka otevřená, protože postava paní de Frevillové vchod zakrývala. Šlápl jsem na chomáč trávy a jen na chvilku jsem se podíval na zem. Když jsem zdvihl oči, byla pryč. Nemohla odejít ze hřbitova, protože kdyby chtěla jít ke kterémukoliv východu, musela by projít kolem mne. Soudím proto, že musela rychle zmizet v hrobce. Šel jsem ke dveřím hrobky, které by měly být otevřené, ale k mému překvapení byly zamčené a zdálo se, že v zámku není žádný klíč. Doufal jsem, že se budu moci sám podívat do hrobky, a tak jsem se vrátil a zatřásl vraty, abych se ujistil, že nikde není ani známka, že by tam někdo kdy byl. Byl jsem dost vyděšený a když jsem se podíval na hodiny, ukazovaly 9.20. Pak jsem šel a skoro jsem si myslel, že se mi to muselo zdát, ale svojí ženě jsem řekl, že jsem viděl paní de Frevillovou. Druhý den, když mi syn řekl, že zemřela, zachvěl jsem se, až si toho všiml můj společník. úplně mi to vzalo dech. Nikdy jsem neměl žádné halucinace, nebo něco podobného."

Nedávný případ

Herečka Carolyn Jonesová známá svými vystoupeními v britské televizi vyprávěla o svém zážitku z druhé světové války. V té době byly Carolyn tři roky a žila v Kanadě. Na bytě byl u rodiny mladý námořník, který se pak vrátil na loď. Carolyn si vzpomíná, jak se jednou v noci mladý muž, kterému říkala "můj námořníčku", znenadání objevil u nohou její postele a přál jí dobrou noc. Carolynin otec byl nablízku a později si vzpomněl, že viděl, jak jeho malá dcerka sedí na posteli s někým hovoří. Ovšem námořník v tu dobu nebyl doma, byl daleko na moři. O tři týdny později, když dorazila zpráva o smrti mladého muže, ukázalo se, že jeho loď se potopila právě ve chvíli, kdy Carolyn rozmlouvala se zjevením.

TEORIE

Tísňová zjevení vyvolávají mnoho otázek. Co je nutí objevit se a jak? Proč obvykle hlavní aktér vypadá tak nevzrušeně, i když se později ukáže, že se pohyboval mezi životem a smrtí? Proč, když se takové tragédie každou minutu dne, jsou takové zjevení tak zřídkavá? Jeden významný badatel varoval, že "ať nabídneme jakékoliv vysvětlení, brzy zjistíme, že se pohybujeme v hlubokých, neprozkoumaných vodách." Mnoho teoretiků, věří že důležitou roli v mechanismu tísňových zjevení hraje telepatie neboli ESP, tj. mimosmyslové vnímání. Tvrdí, že intenzivní emoce vyvolané nějakou krizí mohou uvolnit nebo vytvořit vlnu nebo "kapsu" myšlení dostatečně silného nejen pro přenos na velké vzdálenosti, ale také k tomu, aby se dostalo do vědomí druhé osoby, naladěné stejně jako "vysílatel".

Jsou určité důkazy, že v tísňových zjeveních může hrát mysl "vysílatele" menší roli než mysl "příjemce". V mnoha zprávách se jen zřídka objeví "vysílatel" takový, jaký vlastně v době přenosu je. Příjemce často vidí to, co se dá být normálním nebo neznepokojivým obrazem přítele či příbuzného. Problém nastává u názoru badatelů z 19. stol., kteří připouštějí, že tísňová volní mohou být přenášena jen 12h po samotné krizi. V tom případě je teorie telepatie méně přesvědčivá, a tak někteří teoretikové tvrdí, že silné myšlenky nebo emoce mohou zůstat netknuté v jakémsi duševním "potrubí" a vyčkávat, až budou ve správný čas doručeny.

TEST

V parapsychologické literatuře existuje několik prokazatelně úspěšných pokusů vědomého vyvolávání zjevení. Jeden pozoruhodný pokus provedl reverend Clarence Gofrey z Eastbourne. Jednou v noci se rozhodl přemístit svou podobu do pokoje své přítelkyně. Napsal: "Snažil jsem se duchovně přenést do pokoje a přilákat její pozornost, jako kdybych tam byl. Moje úsilí trvalo asi osm minut."

Druhý den hlásila přítelkyně pana Godfreyho: "Asi o půl čtvrté jsem se s trhnutím vzbudila, měla jsem pocit, že někdo vešel do místnosti. Také jsem slyšela podivný zvuk, ale zdálo se mi, že by to mohli být ptáci venku na břečťanu.

Potom jsem pocítila podivnou, nepokojnou touhu vyjít z pokoje a sejít po schodech dolů. Tento pocit byl tak silný, že jsem nakonec vstala, zapálila svíčku a šla dolů. Myslela jsem, že kdybych se mohla napít sody, že by mě to trochu uklidnilo. Když jsem se vracela do pokoje, viděla jsem, jak pod velkým oknem u schodiště stojí pan Godfrey.Byl oblečen jako obvykle a na jeho tváři jsem viděla, že něco velmi vážně pozoruje. Stál tam, já jsem držela svíčku a tři čtyři vteřiny jsem na něj v naprostém úžasu zírala a pak, jakmile jsem vstoupila na schody, zmizel."